Pod křídly fénixe

50. Proč?

"Paní Elizabeth?" vyhrkla překvapená recepční, když oslovená najednou přiběhla zpět.

"S tou Cubinne to asi zas tak uzavřené není," vzlykla zrzka, utírajíc si slzy.

"Cože?" vydechla blondýna s vykulenýma očima.

Ale Elizabeth jen smutně zakroutila hlavou a nastoupila do výtahu. Utíkala k autu, co nejrychleji mohla. Nerozhlížela se a v jedné chvíli ji tak málem srazilo auto, jak se jeden ze zaměstnanců vracel s obědem.

Leknutím vykřikla, uskočila a pak se chytla za srdce. "Do prdele," ulevila si.

"Sakra, rozhlížejte se!" křikl muž z IT oddělení.

"Pardon," mávla mu omluvně a už krokem zamířila k Naději.

Ale v autě jela zase jako sebevrah. Věděla, že musí zpět do Clark group, ale v tomto stavu se obávala, že by něco akorát tak podělala. Nebyla schopná pracovat, natož se na práci soustředit. Zastavila proto na odpočívadle u benzínové pumpy a zvedla telefon, aby zavolala Anně.

"Prosím, paní Elizabeth?"

"Anno," oslovila ji nakřáplým hlasem, "mám odpoledne nějaké schůzky?"

"Pokud vím, tak ne." Krátce se odmlčela. Dobře slyšela jaký hlas její nadřízená má. "Jste v pořádku?" odvážila se nakonec.

"Pokud bude něco urgentního, zavolej mi, ale jinak do firmy dnes už nepřijedu," řekla místo odpovědi.

"Dobře. Mohu vám nějak pomoci?" nedala se asistentka. Bylo jí jasné, že je Elizabeth uplakaná, navíc to, jak byla před obědem mimo. Anna v kanceláři totiž chvíli stála, než si ji zrzka všimla. Začínala se o ni obávat.

"Ne," hlesla a položila to. Slzy se jí draly z očí a ona nechtěla, aby její záchvat Anna slyšela. Usedavě se rozplakala.

Měla pocit, že jí to drásá hrdlo. Nemohla se ani pořádně nadechnout. "Proč? Proboha, PROČ?!" zařvala po chvíli na celé auto, načež po pár sekundách vztekle praštila do volantu. Její pocity byly v tu chvíli různé - vztek, smutek, žárlivost, ale nejsilnější bylo zklamání. Zklamal ji, neuvěřitelně.

Myslela si, že po tom všem, čím si spolu prošli, k ní přilne tak, jako ona k němu, že k ní bude ve všem upřímný. Ale očividně se hodně spletla. Nechápala to, nechápala, jak je možné, že jí vyzná lásku, a pak se v klidu líbá s někým jiným. Ale jedno jí už bylo jasné - v tom týdnu, kdy se jí neozval, neměl tolik práce, jak tvrdil.

Když se asi po deseti minutách uklidnila, přemýšlela, co bude dělat. Domů se jí nechtělo, Silly pracovala a jinak neměla, komu by se svěřila. Svým rodičům už vůbec ne. Vždyť ti ani o jejím vztahu nevěděli, a navíc měli svých starostí dost. Nakonec vystoupila, aby si dala cigaretu. Jak u toho tak pozorovala své auto, přece jen ji něco napadlo.

***

"To je dost, že se tu taky objevíš!" prohlásil Simon, když Elizabeth přijela do autoservisu.

"Máš všechno, o co jsem tě prosila?" zeptala se místo pozdravu. Její jediná záchrana - tuning. Rychle jela domů, aby se převlékla do tepláků a trička s vytahanou mikinou, na které byl mistr Yoda ze Star Wars. Toto oblečení už zažilo své, bylo onošené a ona takové kousky používala vždy, když dělala camry. Díky událostem za poslední dobu neměla na úpravu auta pražádný čas, ale dnes se našel, i když nečekaně.

"Jasně," odpověděl zaraženě a vedl ji dál, do další haly, kde měl speciální prostor pro úpravu aut se vším náčiním, co k tomu potřeboval. "Tady," ukázal na zadní křídlo, karbonově černé disky a fólie na zatmavení skel - věci, které si nadiktovala v telefonu, když Simonovi po cestě domů z benzínky volala.