Pod křídly fénixe

42. Vysvětlení pro Elizabeth

Bylo to den před výročním večírkem. Elizabeth seděla ve své pracovně a vyřizovala e-maily, které jí přišly jako nekonečné. Její asistentka, Anna, ji přišla informovat o schůzkách či neodkladných záležitostech toho dne. Mladá zrzka v červeném kostýmku, jehož kalhoty měly úzké nohavice a střih, který dokonale zvýrazňoval její boky a pozadí, ji bedlivě poslouchala. Pod červeným sakem zářila nová bílá košile. Outfit vkusně doplňovaly perlové pecičky v uších a lesklé bílé lodičky. Vlasy měla kulmou zvlněné v krásných dlouhých loknách. Ať se dělo cokoliv, dávala si záležet na tom, jak vypadá. Přece jen stála v čele firmy a musela působit reprezentativně. Tak smýšlela.

Před chvílí mluvila s otcem, který jí řekl, že léčba její matky začíná pomalu zabírat, tak měla i lepší náladu. Ovšem to, co mělo přijít po tom, jí ji silně rozhodilo.

"...Také jsem vám chtěla připomenout zítřejší výroční večírek našich hlavních investorů PHOENIX Investment company. Máte VIP pozvánku za Clark group, jako čestný obchodní partner," pověděla Anna. Byla to ne moc výrazná postarší bruneta v černé sukni a saku. Její vzhled jistě imponoval Eleanor, která v ní tak neviděla hrozbu pro své manželství. Často se stávalo, že se sekretářka stala milenkou svého nadřízeného. Elizabeth byla příklad, sice nebyla Williamovi přímou asistentkou, spíše jednou z mnoha, ale bylo to podobné.

Jenže, jak to nevědomá Anna řekla, v Elze silně hrklo. Zastihlo ji to naprosto nepřipravenou. V důsledku nových povinností zcela zapomněla, že nějaký výroční večírek vůbec je. Navíc prozatím nebylo třeba jednání s PHOENIXem, protože se zabývala projekty, které již probíhaly. Investora tedy nepotřebovala. Takže ji představa, že uvidí Williama, hodně rozhodila.

"Musím tam jít?" vyhrkla, aniž by se rozmýšlela nad svými slovy.

"Byl bych silně uražen, kdyby se tam výkonná ředitelka Clark group neobjevila," ozvalo se najednou Anně za zády. Obě sebou cukly. Anna, protože se lekla, ale Elizabeth z úplně jiného důvodu.

Jeho hluboký hlas, s náznakem mírného chrapotu, neslyšela už několik týdnů. Zběsile se jí rozbušilo srdce a málem se trhaně nadechla.

Najednou tu stál, ze své úctyhodné výšky mířil svůj pronikavý pohled jen a pouze na ni. Sako šité jistě na míru, mu krylo široká ramena, do kterých tolikrát zaťala své již pravidelně pěstěné nehty ve slastné extázi.

Polilo ji horko.

Při pohledu na něj po takové době, se jí nechtěně vybavily veškeré nedávné zážitky s ním.

A pak ji u srdce bolestivě bodlo. Vždyť ji opustil, nebo tedy ne? Proč tu je? Díky práci ani nezvládala přemýšlet o tom, jak to mezi nimi vlastně opravdu je. Otevřené nebo uzavřené? Celé týdny se neozve a pak se tu najednou zjeví jako duch. Doufala, že když už tu je, jí alespoň poskytne odpověď, protože ji pohled na něj opravdu trápil.

On na tom nebyl o moc lépe. Jak vcházel do dveří, slyšel jejich krátký rozhovor, takže promluvil, aniž by se na ni podíval. Ale jakmile ji spatřil, bolestivě ho bodlo v hrudi.

Byla tak nádherná.

Dlouhé měděné vlasy v loknách splývající přes drobná ramena v červeném saku. Její jantarové oči ho na chvíli přimrazily na místě. Tolik mu chyběly. Nechápal, jak bez ní mohl tak dlouho vydržet. Teď když ji viděl, tomu vskutku nerozuměl. Jak bláhový byl! Jen doufal, že se mu jeho plán vyvede, protože ji chtěl opravdu upřímně zpět.

"E-eh, pane Blakeforte," vykoktala Anna. "Paní Elizabeth, nestihla jsem vám říct, že pan Blakefort požádal o krátké jednání." Bylo znát, jak je Anna nervózní z nadešlé situace. William sem vtrhnul, jakoby mu to tady patřilo, i když byla pravda, že za mnoha úspěšnými projekty Clark group, stojí právě on.