8. Ti naši šéfové

1.3K 57 14
                                    

Elizabeth měla problém v noci usnout, proto, když ráno přišla do práce, vypadala jako po flámu. Byť si dala záležet s korektorem a následným makeupem, kruhy pod očima vidět byly.

Jak by taky mohla usnout. Po tom, co si s Williamem předchozí noci prožila, se jí spalo opravdu jen těžko. Cítila neustálé chvění a na svých rtech ty jeho. Tak krásně líbal, v jednu chvíli pomalu a něžně, a v té druhé jí div nevykloubil čelist. Ještě nikdo jí nesál spodní ret a ona pociťovala, že potřebuje mnohem víc, než jsou jen polibky, ale příčilo se jí s ním něco mít hned poté, co se poprvé polibili. I když hádala, že to asi moc dlouho trvat nebude. On jí dal také jasně najevo, že ho přitahuje, tak jen čekala, jak se to bude vyvíjet dál.

Měl překvapivou sílu, nemohla zapomenout na to, jak lehce ji zvedl, nebo jak ji s těmi šibalskými jiskřičkami v očích povalil.

Ale ani na to, jak se zachmuřil, když mluvili o fénixovi. To jí nepřestalo vrtat hlavou, ale říkala si, že nemá sebemenší právo to z něj tahat.

Oblíbila si jeho běžné chování, že ani jako výkonný ředitel se nechoval upjatě, jak si původně myslela. Byl zkrátka "v pohodě", což jí jako energetické a temperamentní ženě velmi imponovalo. Navíc také jezdil a ona kluky od aut milovala. Měl zkrátka všechno, co si u pro ní ideálního muže představovala. Nemohla se dočkat, až to mezi nimi začne gradovat. Každopádně si říkala, jak se ten včerejšek nakonec opravdu povedl.

V úzkých černých casual kalhotách, lodičkách, tmavě zelené blůzce a černém blejzru, si to s kabelkou v ruce štrádovala firmou. Vlasy měla volně rozpuštěné, protože se jimi chtěla přirozeně pochlubit.

Ti kolegové, se kterými se už bavila, jí pochlebovali, že to je super změna, a že jí prokoukly jantarové oči a podobně. Margaret obdivně kývla a Silly za Elzou si všimla, jak se ve třetím patře o zábradlí opírá jejich nejvyšší William Blakefort, spolu se svými společníky, a pozorují je. Při pohledu na Daniela se Silly neustále dělalo úzko.

Moc se jí líbil a už velmi dlouho. On nebyl z těch, jenž by byli zdrženliví, a proto to netrvalo ani moc dlouho, než spolu navázali tajný poměr, který trval něco málo přes rok. Věděla ale, že mívá i jiné ženy, a byť ji to trápilo, nemohla mu nic říct. Už na začátku se dohodli na nezávazném vztahu a o exkluzivitě nebyla jediná zmínka. Jen ona mu byla slepě věrná.

Nebyla si jistá, jestli se jí to jen nezdálo, ale měla pocit, že se nedívá na ni, nýbrž na rusovlásku před ní. Začala přemýšlet o tom, že se Elze svěří. Jednak, protože ji to už dlouho tížilo, a pak také proto, že věděla, jak Elizabeth ctí kamarádství. Případně by ho odmítla, alespoň v to blondýnka doufala.

Daniel Smith byl velmi vysoký muž, oplývající neuvěřitelným charismatem. Měl výrazně svalnatou postavu a plavé vlasy, také modré oči. Byl drzý a typický sukničkář, ale ona si nemohla pomoci. I když ubližovala sama sobě, měla Daniela až nezdravě ráda. Ale také jí neunikl Williamův pohled, kterým hypnotizoval její spolubydlící. Obočí jí u toho vystřelilo vzhůru. Dnes večer si se svou kamarádkou určitě musí promluvit, ale pro teď musely pracovat.

***

"Elizabeth, tyhle desky rozneste vedení," přikázala Margaret po obědě. Oslovená se v duchu zaradovala, alespoň ho uvidí. Bez sebemenších protestů vzala červené desky a vydala se do nejvyššího patra.

První šla k Danielovi. "Pane Danieli, tyto dokumenty posílá paní Margaret," řekla se zdvořilým úsměvem.

Koketně se usmál. "Díky Elizabeth," broukl, když mu je položila na stůl.

Pod křídly fénixeKde žijí příběhy. Začni objevovat