Pod křídly fénixe

46. Ty sis vzala kartáček?

Probudila se jako první. Nejdříve se zmateně rozhlédla. Oni usnuli při povídání? V náhlém uvědomění se musela usmát. To se jí ještě nikdy nestalo, tedy ne, že by těch možností bylo nijak moc.

Láskyplně se zahleděla na jeho klidnou spící tvář, když v tom pocítila ostrou bodavou bolest v obou nohách. Shlédla a málem se plácla do čela - nechala si boty. Okamžitě si je zula a chvíli to trvalo, než vstala, protože si bolavá místa masírovala. A i poté jí nějakou dobu trvalo, než byla schopná udělat normální krok bez toho, aniž by sykla.

Když se rozchodila, co nejtišeji zvládla, vzala nádobí a odnesla jej do myčky. Pak shromáždila veškeré svíce z malých talířků na stolek před pohovkou, protože netušila, kam patří. William celou dobu spal jako poleno. Dospával bezesné noci, ale to netušila.

V tichosti se odebrala do jeho koupelny, kde se hodlala dát trochu do pucu. Rozčesala si ryšavé vlasy, a pak si začala čistit zuby.

Znenadání se za ní ozvalo: "Ty sis vzala kartáček?" nevěřícným, ale pobaveným hlasem.

Lekla se tak, že se málem udusila pěnou ze zubní pasty. Obdařila ho vražedným pohledem, a pak si vypláchla pusu.

"Také ti přeji dobré ráno," pronesla jízlivě, ale pak pokrčila rameny. "Vzala no." Netušila, co jiného na takovou otázku odpovědět. Že v koutku své mysli počítala se sexem? Těžko. I když, jemu to bylo jasné, protože sám smýšlel obdobně. Když se probudil, byl stejně zaskočený jako ona.

"No dobré ráno." Se šibalským úsměvem zakroutil hlavou a ladně prošel kolem ní, aby také vykonal ranní hygienu. Za jeho zády protočila oči a šla si pro odličovač.

"Já to viděl," pronesl, než si začal čistit zuby.

"Ty vidíš vždycky všechno," vrátila mu a on se uchechtl.

Když měli oba hotovo, Elizabeth si uklízela své věci do kabelky a chtěla s ní jít do kuchyně. Vlastně pomýšlela na to, že pojede domů.

"Co si myslíš, že děláš?" optal se s drsnějším podtónem, když se vydala z koupelny.

Překvapeně se otočila s tím, že mu poví svůj záměr, ale on si rozepínal košili.

A přitom ji propaloval uhrančivým pohledem.

Dech se jí okamžitě zrychlil a ona na něj tak zírala s pootevřenou pusou. Když udělal krok k ní, vypadla jí z ochablé ruky kabelka, což by ji možná i bývalo probralo, kdyby neměl již zcela odhalené tělo. Málem začala slintat, jak jí jeho lehce vystouplé prsní svaly a pevné břicho chyběly.

Prstem ji zvedl bradu. "Myslel jsem, že se se mnou ještě aspoň vysprchuješ, než pojedeš," zapředl, a aniž by se zeptal, jí začal vytahovat košili zpod sukně. Dobře viděl, jak ji má ve své moci a přesně to byl i jeho cíl. "Navíc, když už máš s sebou ten kartáček."

A v tu chvíli mu drkla do hrudi. "Williame!"

Rozchechtal se a na chvíli ji pevně objal a přitiskl k sobě, aby její praštěné běsnění zastavil. Měl sílu, nemohla se ani pohnout. Navíc vnitřně bojovala s jeho osobitou vůní, která ji uhodila do nosu. "Nedělej si ze mě srandu, nebo tě nakopu!" vyhrožovala statečně.

"Chceš se snad prát?" optal se hravě.

"Co když řeknu, že jo?"

"Tak tě přeperu." A s těmi slovy jí rychle přetáhl blůzu přes hlavu. Stihla jen v údivu zvednout ruce.

Zatřepala hlavou, aby narovnala rozhozené vlasy. "Moc si věříš," prohlásila.

"Myslíš?" Zablýsklo se mu v očích a začal se sápat po sukni.