Pod křídly fénixe

48. Nezodpovědné ráno

Ráno je oba ve stejnou chvíli vzbudil nařízený budík, jelikož museli do svých firem. William jeho uši trhající zvuk máchnutím ruky vypnul. Elizabeth se nespokojeně zavrtěla v jeho náručí a něco nesrozumitelně zamumlala. Slova nerozpoznal, ale přišlo mu to neuvěřitelně roztomilé a lehce zábavné. Pootočil hlavu, aby na ni viděl a něžně ji pohladil po vlasech. Měla lehce zardělé tváře a řasy se jí mírně chvěly. Známka toho, že byla vzhůru, akorát se jí ani za nic nechtělo vstávat. Williamovi se v hrudi rozléval příjemný hřejivý pocit. Samota byla konečně minulostí.

"Dobré ráno," zašeptal.

To už konečně otevřela oči a pohlédla na něj. Vzápětí se šťastně pousmála. "Dobré ráno."

Políbil ji na čelo. "Musíme vstávat."

"Já vím, ale nějak se mi naše první ráno jako páru ukončovat nechce," zaúpěla a zavrtala se více k němu.

Tiše se zasmál. "Mně také ne, ale máme přece povinnosti."

Opět zabručela a pak se začala pomalu zvedat. "Bolí mě celé tělo," postěžovala si.

Tomu se samolibě zašklebil. "Tak to vůbec nechápu."

Propálila ho pohledem. "Ovšem, že ne. Vždyť tys u toho přece vůbec nebyl, že jo." Ale pak se od něj odvrátila s pobaveným výrazem.

On to však stihl zahlédnout, a proto ji popadl a povalil na břicho, aby jí posléze pořádně plácnul. Jenže Elza místo svého klasického "au", toužebně vzdechla. Zasekl se a udiveně se na ni podíval. "Elizabeth? Co to bylo?"

Uchechtla se. "Ani nevím, asi mi měníš povahu," poznamenala a posadila se.

"Měním ti povahu?" zopakoval zmateně.

"Ano. To plácání se mi nejspíš... začíná líbit," mykla rameny, ale měla již červené tváře. Překvapovalo to i ji samotnou.

"To je ale rozhodně zajímavé zjištění," pronesl tiše.

"Nejsi sám, kdo se tomu diví," pousmála se a zakroutila nad sebou hlavou. "Je to zvláštní, ale pravdou vážně je, že s tebou objevuji," na sekundu se zasekla, "jak to jen říct - doteď nepoznané... věci."

Hrdelně se zasmál, až jí naskočila husí kůže. "Nepoznané věci? Co si pod tím mám představit?"

S protočením očí si povzdechla. "No v posteli, nedělej hloupýho."

"Nedělám, jen jsem chtěl, abys to řekla napřímo," pronesl důležitě.

"Tebe vážně baví mě štvát, viď?" přimhouřila na něj oči.

"Občas," zašklebil se.

Zopakovala svou předchozí grimasu - protočení očí - a zvedla se. Tato konverzace na ni působila lépe, než všechny budíky světa vyřvávající najednou. "Musím se vysprchovat, a pak jet za těmi povinnostmi." Při těchto slovech se vydala do koupelny. William pohledem hypnotizoval její vrtící se holé pozadí, než v rozkroku pocítil ono známé cukání, což ho donutilo k povzdechnutí.

Chvíli si v hlavě počítal, kolik mají času, než pevně semkl víčka. "Srát na to," zavrčel si pod vousy a vystřelil z postele za zvukem tekoucí sprchy. Nepatřil mezi nezodpovědné, ale teď mu nešlo se zastavit. Neuměl si odepřít její nádherné tělo, když věděl, s jakou ochotou se mu vždy odevzdá. A bylo naprosto jedno, jaký čas zrovna hodiny ukazovaly.

V koupelně zpomalil. Zrzka stála pod proudem vody s rukama na vlasech. Pomalu vešel do sprchového koutu. Ruku jí ovinul kolem pasu a poté si ji dlaní s roztaženými prsty přitiskl na sebe. Spokojeně vydechla a hlavou se mu opřela o hruď. Ale dobře také cítila jeho již zcela připravenou chloubu na jedné ze svých půlek. Tomu se uchechtla.