Pod křídly fénixe

49. Cubinne

Pamatovala si, že William z PHOENIXu nikdy neodcházel, ani o polední pauze a proto, když zaplatila parkovné, které ji už nijak netrápilo a vystupovala z výtahu, věděla, že jde na jisto. Za recepčním pultem seděla ona příjemná mladá slečna a obědvala z krabičky, kterou si donesla z domova. Jakmile zmerčila příchozího, ihned vstala. Překvapeně vykulila oči. "Paní Elizabeth," vydechla.

"Paní?" podivila se.

"No, ano, přece jste ve vedení Clark group a navíc-," zasekla se. Cubinne byla spolehlivá informátorka v těchto ohledech, ale slečna si teď nebyla jistá, jestli toho neřekla až příliš.

Elizabeth došla s potutelným úsměvem až k pultu a opřela se o něj. "Mluvte klidně dál. Přece vím, že se tu každá novinka rozšíří rychlostí lesního požáru," pověděla smířlivě. "Mluvila jste se slečnou Luxovou, že?"

"Ano," přikývla poněkud poníženě, "omlouvám se, jestli jsem se vás nějak dotkla."

"Vůbec ne," uchechtla se zrzka. "Povězte - co jste se dozvěděla?"

"O Clark group, o důvodu, proč tam jste, což je doufám už v pořádku," odpověděla nejistě, ale v jejích očích se zřela jasná upřímnost.

Elizabeth se usmála. "Stav mé matky se lepší, děkuji."

"Ach, tak to jsem moc ráda," vydechla recepční.

"A ještě něco?" Elzu hodně zajímalo, jak si kdo vysvětlil Willovo vyznání na výročním večírku.

"No, ehm," zakoktala se, "totiž Miranda povídala, že jí Selma řekla, co se dozvěděla od Joy a té to řekla-"

"Paní Margaret?" skočila jí Elizabeth do řeči. Když blondýnka tak koktala, dovtípila se, co chce říct.

"Ano," řekla překvapeně.

"Ať už je to cokoliv, je to pravda," usmála se. Teď jí bylo jasné, že kdyby měla něco, co by chtěla, aby se dozvěděl celý New York, stačilo by to říct tady.

"Vy opravdu chodíte s panem Williamem?" vydechla.

"Áno," protáhla Elza, "neslyšela jste jeho proslov?"

"Slyšela, ale neviděla jsem, na koho se dívá. Řekli mi to až později. Okamžitě se o vás začalo totiž mluvit. Postupně se rozneslo mezi všechny, koho pan William myslel, a navíc k tomu pak přispěla i právě paní Margaret," vychrlila recepční.

"To mi bylo jasné," zasmála se Elza.

"Víte, je to zajímavé, protože pan William nikdy žádný vztah neměl. Sice byl párkrát s někým viděn, ale holky říkaly, že to nebylo nic vážného. Dokonce jednu dobu randil i s Cubinne, ale taky to netrvalo dlouho. Říkám vám to, protože jste tady oblíbená a my s holkama nechceme, abyste dopadla stejně." Recepční sice nelhala, ale také to byla pořádná "drbna". A svými slovy zrzce nevědomky ublížila.

Elizabeth zmizela z tváře veškerá barva. "S Cubinne?"

"Jo, víte ona uhnala vždycky každého..." Mladá recepční nerozvážně hovořila dál a dál, ale Elizabeth ji už neposlouchala.

Nebyla hloupá, bylo jí jasné, že William nebyl těch uplynulých jedenáct let úplně sám. Věděla, že jako muž má své potřeby, a po pár letech toho nejhoršího si je musel začít i plnit. Nebyl z oceli a ona sama přece moc dobře věděla, jak dokáže být náruživý. Že měl letmé známosti tušila, ale poznámka o Cubinne jí skoro zastavila srdce. Krve by se v ní nedořezal, když si uvědomila, že spolu přece připravovali výroční večírek. Také si dobře vzpomněla na to, jak se jí jednou celý týden neozval, než odletěli do Istanbulu.

S láskou přichází i žárlivost, a ta se v ní teď ozvala se vším všudy. Co když před tím vším přece jen neměl jen ji? Ale neříkal náhodou, že je monogamní? Lhal by v této věci?

Vždy byla o důvěryhodnosti jeho slov pevně přesvědčená, ale teď v ní zakořenila nejistota, která v jejím těle působila jako jedovatý parazit na její klid. Chtěla mu věřit, ale jakoby se tomu její podvědomí vzpíralo. Nikdy se nechtěla zabývat pomluvami, ani to nedělala, ale tato informace ji zkrátka hodně zaskočila. Hrklo v ní.

Jeho minulost a to, co dělal před ní, by jí mělo být naprosto ukradené, jenomže nebylo. Navíc měla pocit, že Cubinne do minulosti moc nepatří. Byla na sebe za to naštvaná, ale nedokázala náhlý nával žárlivosti ukočírovat, i když moc chtěla. Nešlo jí to.

Nakonec zavrtěla hlavou. Dost! okřikla se v duchu. Byla to poslední snaha o uklidnění. "Dobře, tak já už půjdu za ním. Můžu, ne?" přerušila rázně stále hovořící recepční.

"..em-" zasekla se, "moc mluvím, pardon. Ovšem, je pauza, nemá žádné jednání."

"Dobře, díky." Elizabeth se svižným krokem vydala za roh do haly.

Ale, jakoby tomu tak snad osud chtěl, nebo jí to snad život udělal naschvál, první co viděla, byl William před kanceláří Margaret, která v ruce držela papírovou tašku, asi s jídlem. Ale byla tam právě i Cubinne. O nečem se bavili, než Margaret odešla k sobě. Elizabeth se neudržela a sledovala ono dění dál, aniž by se pohla z místa. Vypadala jako kamenná socha.

Vysoký Will poodešel ke schodům, ale Cubinne ho svýma dlouhýma nohama rychle dohnala a chytla za předloktí. Něco mu řekla. Pousmál se a pokynul jí, ať jde s ním. Sledovala je, jak společně vycházejí schody a hrdlo se jí u toho svíralo. Když Elze ve třetím patře zmizeli z dohledu, nedalo jí to a vydala se za nimi.

Halou proběhla rychlostí, která by se dala přirovnat ke stíhačce. Lidé sedící u fontány ji zdravili a ona je také, ale napůl úst. Byla totiž zvědavá, proč šla Cubinne s ním a na nic jiného se moc soustředit nedokázala. Ani na zvědavé ohlížení svých bývalých kolegů.

Schody se snažila vyjít klidně, ale celá se klepala a srdce jí chtělo vyskočit krkem. Přerývaně dýchala, což způsobilo pootevřená ústa. Ale když se jí naskytl pohled do jeho pracovny, chtělo se jí už opravdu brečet.

Seděl na kancelářské židli za svým stolem, na kterém seděla Cubinne s nohou přes nohu a nakláněla se k němu. Rozhodně to nevypadalo, že řešili něco pracovního. Elizabeth přirostla k zemi, nedokázala se ani pohnout.

Cubinne s ním zcela okatě flirtovala a on se egoisticky usmíval a pohupoval se na židli, nebo alespoň se jí to tak zdálo. Rozhovor neměla šanci slyšet, ale bylo jí to tak nějak jasné. Sevřely se jí útroby a oči silně pálily. Je to jen den, jeden jediný den, pomyslela si zoufale.

Pak blondýna udělala něco, co v Elze vyvolalo čirou zoufalost. Ještě více se sklonila a popadla Willa za kravatu. Než stihl zareagovat, měl ji přitisklou na svých ústech.

Elizabeth si ta svá překryla dlaní, aby nevykřikla. Obratem se otočila a běžela pryč.

_______
Furt musím vše komplikovat, že? 😁😁😁😁 zajímalo by mě, kolika způsoby právě umírám 🤔🤔🤣