Pod křídly fénixe

33. První záchvěvy žárlivosti

Procházeli se po staveništi, ze kterého by měl být další rok touto dobou luxusní bytový komplex. Rafaat, William i Elizabeth měli bezpečnostní výstražné helmy a vesty, jak nakazovaly předpisy. Pan Bolugur je prováděl po hrubé stavbě a ukazoval, kde co bude, podával informace o průběhu a podobně. Elza si rychle dělala poznámky do papírů připnutých na tvrdé kancelářské desce. William bedlivě poslouchal, byl spokojen. Zde žádné komplikace neviděl.

Když obešli vše důležité a vrátili se do bungalovu, kde měl Rafaat prozatímní kancelář, objevil se jeho společník. Ali byl o poznání mladší než Rafaat. Byl průměrného vzrůstu, černé vlasy sčesané dozadu a zpevněné pomocí gelu. Oblečen v klasickém černém obleku s bílou košilí a rozepnutým hnědým kabátem.

"Ah, konečně!" vyjekl Rafaat. "Prosím o omluvení mého společníka. Jistě má pro své zpoždení nějaké vysvětlení." A s těmi slovy jej propálil pohledem.

Ali se zatvářil smířlivě, ale jak Elza, tak Will viděli v jeho pohledu něco, co smířlivé určitě nebylo. Na povrch klidný, ale uvnitř jako kdyby s ním šili všichni čerti. "Dobrý den, ano. Prosím omluvte mé nezdvořilé jednání, vyskytly se záležitosti v holdingu, které zkrátka nemohly počkat," pověděl a ihned natáhl ruku k Willovi. "Pane Blakeforte, je mi ctí vás konečně poznat osobně. Ali Uzerli," představil se.

"Nápodobně, pane Uzerli," odvětil Will poněkud odměřeně. Nesnášel, když někdo chodí pozdě. Podnikatel si musí umět uzpůsobit časový harmonogram, pokud má schůzky či pochůzky. On to dělal neustále, proto pro něj Aliho omluva, omluvou vůbec nebyla. "Slečna Clarková, má asistentka," kývnul hlavou směrem k zrzce.

"Dobrý den," podala Turkovi číslo dvě ruku.

"Dobrý den, slečno Clarková," pronesl Uzerli poněkud okouzleně. Will protočil oči.

"Výborně, tak když už tu jsme konečně všichni," ozval se Rafaat podrážděně, "tak můžeme započít jednání. Pane Blakeforte, slečno Clarková, prosím, posaďte se," vyzval je a ukázal místo na opačné straně u menšího, ale přesto rozlehlejšího stolu. Tak Rafaat seděl v jednom čele, William ve druhém a vedle každého z nich po pravici Ali s Elizabeth. Bolugurova asistentka, která doteď jen pozdravila, jim všem udělala kávu a na stůl ještě položila tradiční turecké cukroví lokum. Poté započalo detailní jednání, jež trvalo pomalu do oběda.

***

"Jsem rád, že jsme skutečně na všem dohodli, pane Blakeforte. Vaše investice pro Sultan holding moc znamená," říkal Rafaat, když se loučili.

"Věřím vašemu projektu, nezklamte mne," odpověděl William pevným hlasem.

"To se nestane," ozval se Ali a Elza zaťala zuby, jelikož to řekl s až povrchním přízvukem. Jen tiše vše sledovala a poslouchala, mimo to si i všímala chování obou Turků. Rafaat, byť se předchozího večera zdál rozjařený, ji dnes překvapil svým postojem a vážností. Vyrovnal se tak vždy profesionálnímu Williamovi, tedy alespoň v pracovních ohledech. Naopak Ali jí připadal jako mladý, ambiciózní a namyšlený pitomec, zjednodušeně řečeno. A tím, co teď řekl, to moc nevylepšil.

"Doufejme," vyhrkl rychle Rafaat. "Každopádně nám ta schůze skvěle vyšla, protože alespoň mám ještě čas vám říci, co vás dnes čeká, pokud dovolíte." Bylo znát, že se starší Turek snaží zamaskovat chování svého mladšího společníka a William byl natolik velkodušný, že mu to umožnil. I když by Aliho nejradši zašlapal do chodníku.

"Ale ovšem. Tedy povídejte."

"V jednu hodinu vás bude ve foyer čekat průvodce, Emre Halit. Provede vás Starým městem, přes náměstí sultána Ahmeda. Po prohlídkách paláce Topkapi a chrámu Hagia Sofia, následuje procházka po Grand Bazaaru - největším krytém tržišti Orientu. Cesta končí v třídě Istiklal Caddesi, která je plná krásných historických domů, restaurací a kaváren. Pokud by se vám něco nelíbilo, nebo jste byli unaveni, stačí říct a Emre vás zavede zpět do hotelu," povídal Rafaat. Jak mluvil dále, v jeho očích začínalo nenápadně jiskřit. Slova pronášel s takovou pompou, že bylo znát, jak je na památky své vlasti hrdý.