Pod křídly fénixe

47. TA věta

Elizabeth si v rychlosti zabalila vše potřebné. Vykoupala se a převlékla do pohodlného oblečení. Notebook schovala do přenosné tašky, a pak se s tím vším vracela k Williamovi.

Ten mezitím také konečně prošel sprchou, na kterou mělo původně dojít už dříve, ale jaksi se tam nedostal díky malé zrzečce, která ho dokázala z minuty na minutu vzrušit pomalu jen pohledem a zamrkáním svými dlouhými řasy. Šťastně se při tom uvědomění uculoval.

Převlékl se a v šatně rozjímal, kde jí vyčlenit místo. Když tak udělal, spokojeně zasedl do pracovny, než se jeho milá vrátí. Řešil jen urgentní věci a těžko se mu přitom soustředilo, když věděl, že se za chvíli opět objeví. Proto vystřelil jako na pérkách, když cinkl výtah.

Sotva stihla pustit kufr a už ji tiskl v náruči. "Já se ale nevrátila z Číny," pronesla pobaveně, i když mu objetí více než ochotně opětovala.

"Přestaň do mě rejpat," řekl, ale cukaly mu koutky.

"Když mě to ale strašně baví," zazubila se, jak se odtáhla.

"Mám začít já?" pohrozil.

"Hm, ne, to radši ne," zamumlala a tomu se od srdce zachechtal. "Měli bychom se radši najíst," navrhla.

"Na tom už něco bude." Pustil ji.

"Ach to stravování podnikatelů," pronesla teatrálně při cestě do ložnice.

"Někdo tu vede firmu měsíc a už dělá ramena," zasmál se.

"Ještě to není měsíc, převzala jsem ji ani ne týden po nehodě," připomněla mu.

"Ani mi to nepřipomínej. Málem jsem vyletěl z kůže, když mi to Dan řekl."

"Já vím," konejšivě ho pohladila. "Ale však tu stojím."

"Díky bohu. Alespoň někdo se poutá," poznamenal hořce.

Okamžitě pochopila jeho narážku a naznala, že ji musí hned zamluvit. "Něco uvařím, co ty na to?"

Uvolněně se usmál, hlavně proto, že cítil velkou úlevu, když věděl, že ona ví, o čem mluví. A oceňoval její snahu. "To bych si nechal líbit."

"Tak já si jenom uklidím ten kufr."

"Už jsem ti udělal místo," skoro se pochlubil a ona vyvalila oči. To už byli v ložnici a on jí ihned ukázal prázdnou polici v šatně.

"No tak to kecáš," vydechla. "Jak to děláš, že mě během jednoho poledne třikrát překvapíš?"

"Asi přirozený talent," mykl rameny a ona si s culením začala vybalovat.

Mezitím jí přenesl počítač k němu do pracovny na stůl a ona se vydala do kuchyně prozkoumat, co najde. Cítila ve vzduchu takovou spokojenost, div se jí skákat nechtělo. Ostatně on na tom byl dost podobně.

***

Elizabeth si vyřizovala maily, když ji jeden vyloženě naštval. "To snad není ani pravda. To je takovej debil," ulevila si.

Zvědavě odvrátil zrak od svého monitoru. "Co se děje?"

"Tady jeden stavbyvedoucí. Už snad desetkrát jsem mu posílala jasný pokyny, ale on je snad vůbec nečte. Pořád se ptá na úplné pitomosti. Dvakrát jsem byla na parcele mu to i osobně vysvětlit, ale mám pocit, že jsem snad mluvila do větru."

Uchechtl se. "Práce s lidmi je náročná. Některým musíš polopatě vysvětlit, co po nich vlastně chceš, protože jim zkrátka trvá dále, než to pochopí."