Pod křídly fénixe

32. Neuposlechnutí a následky

Delší kapča a trochu taková... náročnější. Kamarádku úplně rozbila 😅 tak snad budete ok. 😁

Vrátila se už namalovaná. William stál na terase a rozhlížel se. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili, takovou klasiku. Elza nechala Willa Willem a rozmýšlela se, zda si vzít silonky, nebo tělové samodržící punčochy. Nakonec zvolila to druhé, kvůli pohodlí a také, aby ji silonky pod těmi uplými šaty nepůlily. Navlékla si je, a poté si přes hlavu natáhla šaty a pomocí fígle si zapnula zip.

"Já to viděl," ozvalo se za ní.

"Co?" nechápala.

"Zase máš ty... samodržky, nebo jak jim to říkáš," povídal, a mračil se u toho.

Viděla ho v zrcadle, jeho výraz. Modlila se, aby zase nevyváděl. "Wille, silonky by pod těma šatama nevypadaly dobře," snažila se mu to s povzdechem vysvětlit. Dopla si šaty a šla pro lodičky.

"Tak si je neber, ale ani to, co máš teď," řekl prostě, s rukama v kapsách.

"Co ti na těch samodržkách pořád tak vadí?" zeptala se při obouvání.

"Nepatří na veřejnost. Už jsem ti to jednou říkal," řekl naštvaně.

Elza protočila oči. "Šmarja, přestaň řešit blbosti a pojďme už." Otočila se, že odejde, ale on ji chytil za ruku a otočil k sobě, až jí vlétly vlasy do obličeje.

"Řekl ti jsem ti, ať si je nebereš," zašeptal zlověstně.

Viděla v jeho očích ten vztek, ale nerozuměla jeho důvodu. "Co to s tebou zase je?"

"Prostě nechci, abys to nosila mimo ložnici. Co na tom nechápeš?"

"To, že to je obyčejné prádlo, které nosí kdejaká jiná žena na téhle planetě, a ty o tom ani nevíš. Děláš kolem toho vážně hrozné divadlo a úplně zbytečně," oponovala mu. Jeho stisk zesílil.

"Zase mě nechceš poslechnout? Neříkala jsi náhodou, že tě poslouchání baví?" zavrčel.

"Ano, ale beru to jako hru. A pusť mě, bolí to," cukla sebou, ale on nepustil, spíše naopak.

"To není žádná hra, Elizabeth. Když ti něco přikážu, chci, aby jsi to splnila. Víš, jak to dopadlo naposledy, když jsi mě neposlechla?" Jeho hlas byl tichý, ale hlubší a temnější. Hnědozelené oči tmavly.

"Williame, jsou to hloupé samodržící punčochy, krucinál!" houkla už dopáleně. "A pusť mě! Říkám, že to bolí, sakra! Drtíš mi ruku!" To už povolil, vytrhla se mu a odstoupila. "Přeskočilo ti?!"

Pevně semkl rty a krátce zavřel oči. Aniž by řekl jediné slovo, vyšel ven z pokoje. Spíš vystřelil. Nechápavě kroutila hlavou, mnoucí si narůžovělé otlačky nad loktem.

***

Pan Rafaat Bolugur byl vskutku okouzlující a zábavný společník. Byť byl William celou večeři jako nabitý kvér, čekající jen na stisknutí spouště, Elizabeth se sem tam i smála. Rafaat se jich ptal na let, vyzvídal také, jak se k nim chovali portýři. Poté se domluvili na ranní návštěvě stavby, ale pak už probíhala nezávazná konverzace, při které Bolugur pálil jeden turecký vtip za druhým. Will se sem tam ze zdvořilosti usmál, ale jinak se tvářil jako vrah. Hned ze dvou důvodů.

První - Elizabeth ho neposlechla a ještě byla drzá, a druhý - očividně se Rafaatovi líbila. Skládal jí jednu poklonu za druhou, přičemž se vždy mírně rděla a to ho vskutku napružilo. Sklony k majetnictví si ale odmítal připouštět.