Pod křídly fénixe

58. Už skoro žádné tajnosti

Ráno ji vzbudilo silné mužské tělo, lepící se k ní. Mimo jiné i ožužlávání jejího krku. Potutelně se usmála a protáhla se jako líná kočka. Moc dobře cítila, že oni dva nejsou jediní, kdo je vzhůru.

Ozvalo se něco jako hrdelní vrčení. "To mi děláš schválně?"

"Možná," zavrněla. Protože předchozí noc usínali za celou tu dobu vůbec poprvé bez sexu, jelikož se na něj necítila a on ji zkrátka nechal kvůli jejímu nervovému vypětí, čekala, že si to vyhradí teď.

Dlaní stiskl její bok a přirazil si ji k sobě. "Tak pak ale nečekej, že se budu držet zpátky." Rukou pomalu sjížděl k jejímu rozkroku.

"Nechci, aby ses držel zpátky," vydechla, když jeho prst nalezl cíle. Její slova mu bohatě stačila k tomu, aby skutečně učinil to, na co poslední hodinu myslel. Nejdřív chtěl čekat, až se vzbudí sama, ale nakonec to nevydržel.

Stačilo málo a ona byla dokonale připravená. Miloval tu její nenáročnost. Vzal si ji tak, jak byli, v leže z boku. Elizabeth procítěně vydechla a automaticky se prohla v zádech, aby měl lepší přístup.

"Miluju tě," vydechla pod jeho něžnými, pomalými pohyby.

"Miluju tě," vrátil jí u ucha, ale pak se oddálil, aby jim oběma dal to, co opravdu potřebovali.

***

Do Clark group vešla nejistým krokem. Věděla, že jí čeká poměrně nepříjemný rozhovor.

Když jí otec zavolal, bylo krátce po obědě. Okamžitě se nachystala a během ani ne půl hodiny byla připravená na cestu. William ji uklidňoval, hlavně, ať ho nechá říct vše, co má na srdci, a pak mu to pomalu vysvětlí. Nesmí se nechat rozhodit, když ví, že to, co si bude Michael Clark myslet, je lež.

To se lehko řekne, ale těžko udělá, pomyslela si. Ona svého otce přece znala lépe, než její partner. Byl výbušný a teď navíc velmi citlivý a náladový.

Eleanor byla střídavě doma a v nemocnici. Chvíli jí bylo lépe a chvíli hůře. Také jí už poměrně dost vypadaly vlasy, obočí, řasy a celá zbledla. Takové jsou následky chemoterapie, ale hlavní bylo, že nádor ustupoval. Ovšem pro jejího muže bylo přirozeně velmi těžké ji sledovat v takovém stavu, podepisovalo se to na něm. Na jeho vzhledu, ale i na jeho chování.

Vešla do své kanceláře. Seděl za jeho bývalým stolem s pohledem upřeným z okna. Tiše zavřela. "Ahoj tati," pípla a šla si pomalu sednout.

"Když pozoruji ty lidi venku, jak se bezstarostně procházejí, závidím jim. Říkám si, co jsem komu kdy udělal tak hrozného, že já takový klid mít nemůžu," řekl místo pozdravu. Jen si povzdechla, protože tuto větu odmítala komentovat. Přišla jí naprosto zcestná.

Najednou se otočil. Tmavé kruhy pod očima byly vidět na první pohled, nemluvě o bezpočtu vrásek, které mu přibyly až poslední měsíce. "Předal jsem ti firmu, protože jsem chtěl být s matkou. A myslel jsem, že jsi jako má dcera zodpovědná, ale také upřímná," ukázal na sebe prstem, "ke mně. Že mi povíš vše, co se ve tvém životě děje a nebudeš mi nic zatajovat."

To už se ozvala. "Měla jsem to v plánu."

"Co?" optal se tvrdě.

"Říct ti to."

"Ale co, Elizabeth?" opřel se lokty o stůl, a tak se k ní mírně naklonil. Kdysi to pro ni bylo děsivé gesto plné varování.

Ale dnes ne, nezalekla se. "To, co jsi zjistil," odpověděla mu neutrálně. Nejdřív chtěla vědět, co přesně mu Jimmy řekl, a až dle toho jednat.

"Tsk," zasyčel a dopáleně se odrazil, aby se opět opřel zády, "vlastní dcera mi tu lže přímo do očí."

Tuto větu se po velmi krátkém rozjímání rozhodla ignorovat. Hodlala se řídit tím, co jí řekl Will. Že ona musí být ta, co jedná klidně a s čistou hlavou, že její otec bude pod náporem silných emocí. Nebezpečně jí to připomínalo začátky jejího vztahu. Až na to, že s Willem mluvit neuměla a navíc nevěděla důvod jeho stavu. U jejího otce onen důvod znala a navíc dobře znala jeho povahu. Takže byla ve výhodě a uvědomovala si to, což ji alespoň z části uklidňovalo.

Nehledě na to, že se od Willa naučila slovním kličkám. Byla s ním přece už několik měsíců.

"Mrzí mě, že ti Jimmy zavolal a přidělal ti tím starosti. Neměl na to právo."

"Kdyby zavolal!" vyprskl. "On si dovolil přijet až k nám a u dveří ztropit scénu na celou čtvrť, že chce odškodné!" dopáleně zvýšil hlas a Elza se hodně přemáhala, aby si nepromnula kořen nosu. "Že ho prý nějaký Černý fénix nebo co, zbil přímo na tom vašem srazu. Kvůli tobě. Co s ním máš? Co to je za člověka, že zbil Jimmyho?"

Zhluboka se nadechla. "Black phoenix je závodník. Zastal se mě, když mě Jimmy napadl. To hned neznamená, že s ním něco mám," řekla pevným tónem.

Clark se viditelně stáhl a zamračil se. "A proč tě, proboha, napadl?"

Elizabeth mu v klidu převyprávěla přesně to, co se stalo na jejím dosud posledním autosrazu. A nevynechala ani to, co se událo před lety. Michael to poslouchal s očima navrch hlavy.

"Elzo, krucinál, kdy jsi mi chtěla říct o tom potratu?" promnul si obličej. "A o tvé autonehodě? A o Blakefortovi? Proč jsi mi to zatajila?" Už začínal mírně vyšilovat.

Teď v ní hrklo. Autonehoda?! Na srazech se "drbalo" jako všude jinde, to věděla, ale co netušila bylo, že si Jimmy pustil pusu na špacír až v takovém měřítku. Měla sto chutí ho zakopat šest metrů pod zem, zaživa.

"O potratu donedávna věděla jen Silly a hlavně díky tomu, že jsme spolu bydlely. Neměla jsem potřebu to někomu říkat. Na co, tati? V čem by mi to pomohlo? Vyřešila jsem si to sama a tím to haslo," odmlčela se, aby se nadechla. "A s Williamem je to čerstvé, čekala jsem, jak se to mezi námi bude vyvíjet, a pak ti až zavolat a domluvit se na návštěvu i s ním, že bychom vám to oběma řekli společně. Ale my, ne můj zhrzený ex." To už si ten nos promnula a tak Michaelovi došlo, že je též naštvaná na Jimmyho. "Jimmy na něj žárlí a chtěl se mi pomstít za Phoenixe, proto to udělal. Ale já nevím, kdo Black phoenix je, nikdo to neví. Nosí masku, celé roky," vysvětlila.

Tohle bylo to jediné tajemství, které hodlala udržet. A cítila, že to tak i má být.

Chvilku to všechno rozdýchával, než opět promluvil. "A ta tvoje nehoda? Proto nemáš camry?" dovtípil se.

"Ano," povzdechla si. "Spadl mi do silnice chlap. Strhla jsem volant, abych ho nepřejela."

Teď si povzdechl i on. "Mohla ses zabít."

"Vždy se poutám. Odneslo to jen auto," pověděla obratem.

Ještě nějakou dobu se jí vyptával na více o nehodě a nemocnici, jak se tam k ní chovali, a jak dlouho tam byla a hlavně na zranění. Následně jí znovu vytknul, že se nesvěřila s tím, co jí Jimmy způsoboval, než opět načali téma William. Chtěl vědět, kdy spolu začali, a jak to celé vzniklo. Trpělivě mu odpovídala na vše, co chtěl vědět, aby pak potěšeně sledovala, jak se postupně uklidňuje.

A ona s ním. Bylo příjemné si s otcem po letech otevřeně pohovořit, vše si vysvětlit.

"Proti tvému vztahu nic nemám, to ani v nejmenším," pověděl, když už seděl na křesílku proti své dceři, kam se během rozhovoru přemístili. Ta hleděla do země a usmívala se. "Je to úspěšný muž, rozumný a vyzrálý. Nebojím se, že by ti s ním něco scházelo, nebo že by ses měla špatně, ale vrtá mi hlavou ta jeho nehoda. O čem to Jimmy mluvil?"

Elza se nadechla a vzhlédla, že odpoví, ale pohled jí ihned padl na vysokou osobu stojící dva metry za otcem.

"Když dovolíte, pane Clarku," ozval se, až sebou oslovený samým překvapením cukl a prudce se otočil, "toto bych vám chtěl vysvětlit sám."