Pod křídly fénixe

14. Vášeň a vzpomínky

"Půjdu do sprchy," ozval se po chvíli William a krátce pohlédl na zrzku, choulící se v jeho náruči. Ta otevřela jantarové oči a podívala se na něj. "Jdeš se mnou?" optal se se šibalským úsměvem.

Hned jí bylo jasné, o co mu jde. "Že váháš," vrátila mu s podobným výrazem a odtáhla se, aby mohla vstát.

Se silně cukajícím koutkem vstal a šel do koupelny. Ona byla hned za jeho zády, a když ve sprše naladil teplotu a postavil se pod proud vody, stoupla si těsně za něj a objala ho kolem pasu. Pobaveně zíral na její malé paže, jež ho sotva obemkly. "Jsi tak maličká," poznamenal s úsměvem a otočil se.

S oddaným výrazem, který ho opět málem porazil, k němu vzhlédla. "A celá, i když malá, jenom tvoje," zapředla, dívajíc se mu do oči.

Vůbec netušil, co na to odpovědět, a tak ji políbil, vroucně a procítěně. Jenomže přesně jak předpokládali, se ten polibek zvrtnul. Navíc, díky předchozímu pohledu na její nahé tělo, se jeho rozkrok opět probral k životu. Tiše mručejíc ji popadl za stehna a přitiskl na chladnou stěnu z kachliček. Ona se jen tiše zasmála. "Nedokážu se ovládat, Elzo, opravdu ne." A s tím si ji vzal.

Hlasitě vzdychla. "Nechci, aby ses ovládal. Už nikdy."

S úsměvem se tisknouc na její rty, se začal hýbat. "Nebudu," vypravil ze sebe zhruble.

Zarývala mu nehty do zad a hlasitě sténala. "Ach můj bože," vzdychala. "Tohohle nebudu mít nikdy dost." A on nemohl jinak, než s ní souhlasit.

Když se konečně umyli, lehli si do postele. Nic neřešili, jen společně odpočívali. Elizabeth ležela na jeho pevné hrudi a spokojeně oddechovala. I on a u toho ji hladil po ohnivých vlasech.

Když v tom se zvedla a podívala se na něj svýma jantarovýma očima, ve kterých se mu zdálo, že se blýská. "Chtěla jsem tě dlouho, opravdu dlouho, ale předčil jsi veškerá moje očekávání," řekla s lišáckým úsměvem.

Jeden koutek úst mu vystřelil do pobaveného úsměvu. "No, slečno Clarková, myslím, že jste také prověrkou prošla," opětoval jí.

Na to mu lehce bouchla do hrudi. "Tak to počkej teď," sykla a vyhoupla se na něj. Sledoval ji, s možná až přehnaným zbožným výrazem. "Teď se totiž teprve předvedu," pronesla vyzývavě a začala pomalu klesat dolů, aniž by přerušila oční kontakt.

Myslel, že se zblázní při tom pohledu. Zaujatě ji sledoval, jak svými dlaněmi sjíždí po jeho hrudi a břiše, až skončila na jeho chloubě. "Pokračuj," vyzval ji ochraptěle.

Potutelně se usmála a uchopila ho pevně do dlaní, to už měl pootevřené rty, a když jazykem objela jeho špičku, hlava mu s hlasitým stenem zapadla do polštáře. "Sakra, Elzo." Ale pak si ho vzala do pusy celého. "Ježiši," vydechl a vjel jí prsty do vlasů, aby ji naladil na tempo, které měl on sám rád. Spolu s její přítomností se v něm probouzela silná živočišná touha, kterou dlouhé roky potlačoval, pokud to šlo. Ale teď jí nadšeně nechával volný průběh.

Ona si dávala záležet. Svými rty ho pevně obemkla a jezdila nahoru a dolů. Snažila se potlačit svůj dávící reflex, ale šlo to těžko. Dlouho to nedělala. Ovšem jeho hlasité steny jí pomáhaly v tom, aby se více a více snažila ho potěšit. Toužila ho potěšit, chtěla se mu totiž odvděčit za to, jaké úžasné orgasmy jí přivodil. On ji svými dlaněmi mírně tlačil na temeno, a tak se nadechla a povolila. Díky tomu sjela skoro až na jeho kořen, přičemž silně stiskla víčka a snažila se nemyslet na to, že se dáví. Jeho překvapený hrdelní výdech jí ale udělal radost.

Ještě nějakou dobu ve své činnosti pokračovala, než ji Will popadl za paže a vyzdvihl do sedu. "Okamžitě si sedni," zachraptěl s kondomem v ruce. Vůbec nechápala, kdy ho zvládl vytáhnout, ale bez řečí si ho od něj s překvapeným výrazem vzala. Myslela si totiž, že zrovna orální sex žádný muž nikdy nepřeruší, ale on očividně smýšlel jinak, než všichni ostatní.

Soustředěně mu ho nasadila, a pak konečně udělala to, co po ní chtěl. Hodlala ze sebe dostat vše, co uměla. Držel si ho, aby si mohla pohodlně sednout, a přitom oba hlasitě zavzdychali. Beze slova se začala hýbat a on jí drtil boky ve svých silných dlaních. Zaklonila hlavu se slastným výdechem. "Jak to děláš, že pořád nemám dost?" zeptala se omámeně při svých pohybech.

"Mohl bych se zeptat na to samé," vrátil jí. Potutelně se usmála a zapřela se o jeho pevně zaťaté břicho. Svými hbitými pohyby dopředu a dozadu je oba rychle dohnala k vrcholu, přičemž měla pocit, že jí svým pevným stiskem způsobil modřiny.

***

Elizabeth usnula. Nebylo divu, díky tomu fyzickému vypětí, které prodělala. William ji nějakou dobu pozoroval a hladil ji po zrzavých vlasech. Přemílal o tom, co se mezi nimi vlastně začalo odehrávat, mimo vášnivé vzplanutí. Po chvíli vstal, oblékl se a šel k sobě do pracovny.

Po chvíli přemáhání se s pevně zaťatými čelistmi sklonil k určitému šuplíku a vytáhl z něj fotku v černém rámečku. Chvíli se díval na rodinu na fotce a pak ji se slzami v očích opět uklidil. Jsou mrtví, Williame. Nic ti už nepoví, pomyslel si. Poté se opřel o pult kartotéky a zakroutil hlavou. Možná dostal druhou šanci, ještě se uvidí.

Radši přešel do vedlejší místnosti a po chvíli váhání vzal do ruky černou šesti strunnou kytaru. Chvíli si vybrnkával, než se místností rozezněly jasné tóny a on se do nich zcela ponořil.

Vzbudil ji chlad. Především proto, že byla poslední hodiny zvyklá výhradně na teplo jeho těla, ale to bylo pryč. Poté zaslechla hudbu vycházející z kytary, poznala ji bezpečně. Překvapeně se posadila. On hraje.

Ohlédla se v přítmí, překvapená, že je již tma, co by si oblékla. Nakonec si vzala jen své tílko a kalhotky, jež našla poházené po pokoji.

Jak vyšla z ložnice, už slyšela zřetelně, co bytem zní. Byl to John Legend - Part of me. Jako omámená šla za tím zvukem. Jeho zdroj našla v obýváku. William seděl ve tmě, na pohovce, s kytarou v rukách. Opřela se o futra a nadšeně chvíli poslouchala. Cítila v sobě něco, čeho se bála, silný cit. Věděla totiž, že je na něj moc brzy, ještě toho o něm tolik nevěděla.

Nakonec, když doznívaly poslední tóny, k němu tiše přešla a něžně ho objala kolem krku. Usmál se, ale nepřestal hrát. Její přítomnost bylo přesně to, co ve své ponuré náladě potřeboval. Nakonec ale dohrál, a hned poté odložil kytaru a svrhnul si ji do náruče. Krátce se zasmála a on ji zalíbeně pozoroval.

"Tak nakonec sis vzpomněl," šeptla.

"Ano," usmál se a odhrnul jí vlasy z tváře.

"Bylo to krásné," zapředla.

"Elizabeth," vydechl a něžně ji políbil. "Jsem rád, že tu jsi."

"Já jsem také moc ráda, Wille," usmála se.

Pousmál se. "Za dvě hodiny máme rezervaci na tu večeři," připomněl jí.

Potutelně se usmála. "Tak to abych se šla připravit." A přitiskla se mu na rty. Naléhavě spolupracoval.

"Jestli budeš pokračovat v tomhle, nikam se nedostanem," řekl nakonec. Jen se zasmála a s jeho pomocí vstala. Bez řečí se vydala do pokoje pro hosty, aby se připravila. Cítila se skoro jakoby létala.

William chvíli pozoroval její kroutící se zadek, jak stoupala do schodů, a pak se sám vydal do šatny najít nějaký pěkný oblek. Měl dobrou náladu. Po celých jedenácti letech si totiž do života pustil ženu a jeho polomrtvé srdce tak mělo možná šanci začít opět pozvolna bít.

————————
Omlouvám se za zpoždění. Měla jsem moc práce.

Už začínáte být zvědaví? 😁