Pod křídly fénixe

41. Pravda o Williamovi

Dny plynuly jako voda. Elizabeth ani nestíhala, díky zápřahu v Clark group, pořádně myslet na něco jiného, natož na Willa. Nebo alespoň ne tak často, aby jí to sžíralo. Sem tam se jí o něm sice zdálo, ale díky práci se jí vždy povedlo tísnivý pocit zahnat. Zajímala se jen o chod firmy a veškeré její zakázky. S Michaelem konzultovala vše, ale jelikož Eleanor už nastoupila do nemocnice, byl často velmi rozrušený. Předala mu tedy rady od Margaret a snažila se ho zatěžovat co nejméně. Ale díky bohu nezapomněla nic z toho, co ji učil. Největší problémy měla první týden, pak si už pomalu zvládala vše řešit sama.

Dokonce brala v potaz i Williamovi rady, které jí postupně docházely až teď, když seděla v křesle. Měl pravdu i s tím spánkem. Byla ráda, když si ho mohla dovolit pět hodin denně. Bývala tedy hodně unavená a řešila to černou kávou, kterou zapíjela red bullem, ale také mnohem více kouřila. Zdravotní styl tedy nic moc, ovšem do vedení firmy vkládala veškerou svou píli a snahu. A strach, jenž ji léta doprovázel, ji pomalu opouštěl. Hlavně díky otci, který jí pomáhal, a každý den děkoval. A stejně, i přesto čím si procházel, chtěl mít přehled, tak mu musela vše hlásit.

Celkově byl ale první týden v práci zvláštní. Musela si zvykat na nové oslovení - paní Clarková, nebo komu dovolila, paní Elizabeth, žádná slečna. Také si i její zaměstnanci museli zvykat na ni. Michael učinil oficiální prohlášení o předání firmy. Všechny zaskočilo, že se to stalo tak narychlo, ale on jim odmítal něco vysvětlovat. Je to přece jeho firma a jeho dcera.

Uplynuly necelé tři týdny, když si věci začaly sedat. Pomalu začínala nabývat nového, vzácného vnitřního klidu. Její asistentka, která v Clark group zůstala po Michaelovi, tedy byla zkušená, jí pomáhala s harmonogramem a jinými důležitými věcmi. Elizabeth dokonce sledovala své první malé úspěchy. Lidé ji zdravili s úctou a poslouchali ji. Chodila vždy hrdě vzpřímená, bez sebemenších náznaků slabosti. Typická povaha Clarků. Jen za zavřenými dveřmi si dovolili přetvářku zahodit. Kruhy pod očima vždy vyřešil korektor a makeup. Ale přece jen se někomu otevírala, aby si ulevila - Silly, jenže z té to vytáhl Daniel, aby to posléze mohl přetlumočit Williamovi. Ten tak neustále věděl o tom, jak se Elizabeth má a co dělá. Neoficiálně Dana jmenoval tajnou spojkou mezi ním a Elzou.

A právě ta potřeba si o ní neustále něco zjišťovat, ho jen utvrzovala v tom, že to co jí udělal, byla neskutečná hloupost. Chtěl ji. Pomalu se tedy nakláněl k myšlence, se jí oficiálně vyslovit. Na rovinu jí sdělit, že o ni stojí jako o svou partnerku. Žádné obcházení jako předtím.

Kolikrát seděl sám doma ve své pracovně a díval se na svou zesnulou rodinu. Přemýšlel u toho, hlavně o tom, co mu Elza řekla, když se s ní rozešel. Mrtví se opravdu nikdy nevrátí. Už je nikdy neuvidí. Amanda mu už nikdy za nic nevynadá a neuslyší dětský smích malé Márie. Zatímco Elza tu byla. Živá a zdravá. A očividně stále připravená ho přijmout zpět. Koneckonců mu to dala poměrně jasně najevo.

Jednoho večera sám od sebe sklonil onu fotografii. Zavřel u toho oči a zhluboka se nadechl.

Je na čase se oprostit od bolesti staré jedenáct let a dát volný průchod citům, jež v něm vyvolávala Elizabeth Clarková.

S tichým loučením fotku poté zabalil do novin, uschoval do malého kufříku, který posléze odvezl na hřbitov do Brooklynu. Tam fotku vybalil a postavil na mramorový hrob. Nechtěl ji totiž mít nadále u sebe doma, ale věděl, že ji ani vyhodit nedokáže. Proto se rozhodl takto. A už nechtěl truchlit. Už nechtěl svými stavy ubližovat nejen svým kamarádům, ale také Elizabeth. Toužil za tím vším udělat tlustou čáru a konečně opravdu začít znovu. S ní.