Pod křídly fénixe

56. Zpestření pracovní doby podruhé

Právě začala polední pauza. Elizabeth zůstala ve své kanceláři, protože si potřebovala dodělat nějakou práci. Celý víkend opět strávila u Willa, vlastně tomu už poslední dobou nebylo jinak. Díky tomu se stávalo, že na povinnosti dva dny téměř nemyslela, protože s Willem rozhodně dělali jiné věci. Byla bláznivě zamilovaná a na to se vázala stálá nadrženost. Chtíč cítila téměř pořád, jen byl někdy silnější, než by zrovna v tu chvíli uvítala. Jako třeba teď.

Myšlenky jí stále utíkaly směrem k němu. Měla sto chutí se sebrat a jet za ním díky tomu, co právě pociťovala. Nebo spíš, na co vzpomínala.

Voda kolem šplouchala do všech stran, ale ani jeden z nich si toho nevšímal. To bylo to poslední, co je zajímalo. Oddávali se smyslnému spojení jejich těl, které mělo až extatické následky. Vládu převzala Elizabeth a William jí drtil boky ve svých dlaních. V jednu chvíli otočil kolečkem, aby vodu vypustil, protože cítil, že to nebude dlouho trvat a zrzka ho svými bravurními pohyby dovede k vrcholu. Ta se přidržovala okrajů vany a zběsile se hnala za svým vlastním potěšením.

Očima hltal její přivřená víčka, pootevřená ústa a prsa pohupující se v souladu s jejím tempem. Byla to jeho osobní bohyně a on k ní vzhlížel jako ke své modle. Chtěl naprosto vše, co mu mohla dát. Chtěl ji pohltit, vlastnit, už nikdy nikomu nedat. A byl ochotný proto udělat vše, klidně se i vzdát svého druhého já.

Už nějakou dobu stál v její pracovně, zcela bez povšimnutí. Zarazilo ho, že si ho nevšimla vzhledem k tomu, že seděla za svým stolem čelem ke dveřím. Ale vůbec ho nevnímala. Tupě zírala do svého počítače, duchem nepřítomna. Začal si ji tedy zkoumavě prohlížet.

Měla na sobě černou sukni a bílou blůzu se sakem. Jasně viděl, že pod stolem tiskne stehna k sobě, nemluvě o rumělkových tvářích a mělkém dechu. Měla totiž pootevřená ústa. Obočí mu vystřelilo vzhůru, když poznal, co s ní je. A taky mu zacukalo v rozkroku. Pohnul se vpřed.

Trhlo to s ní, když si všimla příchozí osoby a ne jen tak ledajaké. Vysoký robustní William si prstem přejel přes horní ret. "Zajímalo by mě, opravdu moc, na co právě teď myslíš," pronesl hravě.

Nasucho polkla. "Na naší vanu. Nemůžu to dostat z hlavy," přiznala a položila si čelo do dlaní. Poté si sáhla na tváře a naznala, že hoří, tak šla otevřít okno. Šlo se jí špatně. Ze všech těch vzpomínek měla naběhlý klitoris.

"Já si myslel, že to bude něco takového," řekl pobaveně. Sobecky ho těšilo, že ho má Elza plnou hlavu. To přesně chtěl.

"No jo, co naděláš," povzdechla si. "Proč jsi vůbec přišel? Myslela jsem, že máš schůze," snažila se odvést řeč jinam.

"Měl jsem, ale na oběd jsem chtěl jít s tebou." Tomu se pousmála, ale on ještě neskončil. "Ovšem, když tě tak pozoruji, hádám, že jíst nebudeme."

Prudce se otočila. "Chceš mě ojet v mojí firmě?" zeptala se nevěřícně.

"Už jsem tě ojel i ve své, tak co už," řekl jakoby nic a šel líným krokem k ní.

Trhaně se nadechla, když se přes ní naklonil a zavřel okno. "Wille," chtěla protestovat.

"Co?" skočil jí do řeči. "Najdu tě tady celou roztouženou a ty si myslíš, že mě to zanechá chladného? Elzo," zakroutil hlavou, "vždyť mě znáš."

Dlouze se mu zadívala do očí, než její tělo rezignovalo. "To je pravda, o co se tu snažím," zakroutila hlavou a vystřelila k vrchnímu šuplíku ve svém stole, aby z něj vzala klíč a šla zamknout. William se mezi tím rozhlížel a hledal vhodné místo k tomu, co plánovali. Také si rozvázal kravatu a sundal sako.