Pod křídly fénixe

11. Poslední zástupce vyhynulého druhu

Radši si nařídila budíka a to už na sedmou hodinu. Nadávala si pod vousy: "Kdo kurva vstává v sobotu v sedm hodin ráno?!" A podobně. Když vlezla do sprchy, zjistila, že se nemá čím umýt. Protočila nad sebou oči, krátce si vysušila již mokré vlasy, zabalila se do bílé osušky a cupitala chodbou, aby našla Williama. A byla si moc dobře vědoma toho, že jde jen v ručníku. Jak došla ke schodům, ucítila vůni. On je opravdu vzhůru blázen jeden. Jak dlouho jsme spali? Čtyři hodiny, možná ani to ne, kriste, pomyslela si.

"Wille?" houkla nejistě.

"Slyším," ozvalo se zespod. Tak se tedy vydala dolů. "Divím se, že jsi opravdu vstala, myslel jsem...," zasekl se v pohybu a placka na lívance mu vypadla z ruky. Elizabeth stála za zábradlím již celá v jeho zorném poli mezi zdí a sloupem. Škádlivě se zazubila.

"Potřebuju sprcháč," upřesnila. Jen němě ukázal na dveře naproti ní, stále na ni zírajíc, a tak se s tichým chichotáním vydala na určené místo.

Objevila se v jeho obrovské ložnici v šedobílé barvě s jednou prosklenou stěnou. Měla tak krásný ranní výhled na New York. Postel měl neméně obrovskou a s nebesy. Také tu byly dvoje dveře. Vlezla tedy do prvních a překvapeně vydechla. "To si dělá srandu." Byla to totiž šatna, ale opravdu velká. Nalevo visely obleky a napravo byly boty v policích nad několika šuplíky.

"Špatné dveře," ozvalo se za ní. Ono mu to totiž nedalo a musel jít za ní. Otočila se. Ležérně se opíral o futra se založenýma rukama. Měl na sobě šedivé tepláky a bílé tričko. Díky tomu mohla konečně alespoň z části vidět jeho svaly na rukách. Velmi se jí líbilo, co vidí a jemu též.

"To vím taky," protočila oči a prosmýkla se kolem něj. Zacukaly mu koutky.

Vešla do druhých. Tam již našla koupelnu se sprchovým koutem, do kterého by se vešlo možná tak pět lidí. Nalevo bylo veliké umyvadlo se zrcadlem a vpravo velká vana. Taky musí mít všechno, pomyslela si. Radši moc nepřemýšlela a šla najít nějaký sprchový gel. Hrabala se na nerezové poličce pod sprchovou hlavicí. Když našla, co hledala, otočila se a málem ji šlehlo - stál jen malý kus za ní na okraji kouta.

"Sprcháč si umím najít sama," poznamenala.

Naklonil hlavu na stranu. "A nechceš svou koupel dokončit tady?" optal se zhrublým hlasem.

Ošila se. "Když odejdeš, tak jo."

Pobaveně se zasmál. "Ne, to bych nedokázal. Jdi nahoru," řekl rezignovaně. Ovšem, když se kolem něj hbitě protáhla, nedokázal se udržet, ani zastavit a šmátnul po ní, čímž si ji k sobě prudce otočil. Samým překvapením málem vyjekla.

"Wille, co to -"

Nenechal ji domluvit a hladově zaútočil na její rty, přičemž jí vytrhl nádobku z ruky a položil na umyvadlo. Dobýval se do jejich úst s takovou vervou, až musela couvat, než zády narazila na chladnou zeď ze šedivých dlaždiček. Chtivě se začal sápat po jejích holých stehnech pod ručníkem. Její kůže přímo hořela v místech, kde se jí dotýkal, a i když nejdřív nechtěla, poddala se. Rezignovala, nedokázala mu odporovat. Šíleně ho chtěla.

Jenže on se nakonec odtáhl sám. "Já se asi zblázním, Elizabeth," vyhrkl, když se opřel čelem o to její a silně stiskl víčka. "Nedokážu se vůbec ovládat, k čertu," poslední dvě slova si zamumlal spíš pro sebe. Tahle jeho mluva jí moc nepomáhala, spíš přilévala olej do ohně. "Pak se přijď najíst," řekl nakonec a kvapem odešel, než by mu vůbec stačila říct, ať se už ani neovládá.

Jak jeho mohutná záda zmizela za dveřmi, hlasitě zalapala po vzduchu a opřela se hlavou o zeď. "Kurva," ulevila si.

Po chvíli si mátořivě došla pro sprchový gel, aby ranní sprchu už konečně dokončila. Když probíhala kolem kuchyně, stál zády, a to úmyslně.