Pod křídly fénixe

Bonusová kapitola (spolupráce s gabri-88) - Ptákoventilátor

To máte tak, když dvěma praštěným spisovatelkám přeskočí... :D Kapitola naprosto vytržená z kontextu. :D Snad se u ní zasmějete tak jako my dvě. :D námět: gabri-88 😂😂☝🏼

Elizabeth byla ve městě na nákupech. S taškami v rukách se procházela po ulici a dívala se po obchodech. Přemýšlela, do jakého zavítá tentokrát, když jí pohled padl na Claire's. V pubertě tam nakupovala ráda, díky jejich neobvyklému sortimentu. Třpytky, kamínky, doplňky do vlasů, bižuterie a hromada plyšáků. Hlavně jednorožci. Nebo třeba taky medvídek či pes s jednorožčím rohem. Zkrátka samé blázniviny.

Po chvíli rozmýšlení si řekla proč ne a zamířila tam. Byla zvědavá, co v tom obchodě po letech najde. Jak vešla, byla vskutku překvapená.

Za ta léta se sortiment určitě změnil, něco zmizelo, něco naopak přibylo. Procházela se mezi regály s čelenkami a šátky do vlasů, když přicupitala prodavačka.

"Dobrý den, hledáte něco konkrétního?" optala se, ale možná až příliš znuděně.

"Dobrý den, ne, děkuji. Jsem tu po letech, tak se jen rozhlížím, co nového tu máte," odpověděla Elza s úsměvem. Náladu prodavačky nijak neřešila, protože jí samotnou by taková práce nebavila. Ukopala by se nudou.

Slečna jí poté zasvětila do různých akčních nabídek obchodu, a pak se vrátila za kasu, kde si hleděla mobilního telefonu.

Zrzka si zkoušela čelenky, některé vypadaly opravdu vkusně, to musela uznat. Najednou jí začalo vyřvávat vyzvánění iPhonu z kabelky. Když se mobilu konečně dohrabala, zjistila, že jí volá Will.

"Ahoj," bezděky se usmála.

"Ahoj zlato, tak co ty tvoje nákupy? Jak jsi na tom?" ozval se hluboký hlas jejího partnera.

"V zásadě už mám vše, chybí mi jen boty, ale narazila jsem na oblíbený obchod z dětství, tak se tu rozhlížím," pověděla, přidržujíc si mobil ramenem, aby mohla v rukách zkoumat další šátek.

"Jaký obchod? Jsem na cestě z firmy."

"Claire's, ale obávám se, že se ti tu moc líbit nebude," uchechtla se, vzala mobil do ruky a rozhlédla se. Opravdu to nebylo místo pro něj. Vymalováno na fialovo, také fialové poličky a třpytivý rám s bestsellery.

Z druhého konce se také ozvalo krátké zasmání. "Jestli je to obchod kam jsi chodila jako malá, tak se třeba aspoň pobavím."

"O tom nepochybuju,"  pronesla s pohledem na obřího pusheen plyšáka s nafukovacím kruhem ve tvaru růžového plameňáka.

Brouzdala uličkami sama ještě deset minut, než ode dveří zaslechla nezaměnitelně hluboký hlas. Ovšem tomu, co řekl, se od srdce zasmála.

"Dobrý den... Panebože, co to sakra je?"

To zpozorněla i prodavačka a Elizabeth svůj smích pár sekund nemohla zastavit. "Já tě varovala," připomněla vědoucně, jak se zvládla uklidnit.

"Čekal jsem třeba bárbíny, ale tohle...," zakroutil hlavou.

Došla si k němu pro krátký polibek na uvítanou. "Můžeš klidně počkat venku. Já za chvíli přijdu," pověděla, třímajíc v ruce větráček v podobě banánu. Stiskla jej z boku a vrtulky se daly do pohybu.

Will na to chvíli koukal jako na návštěvníky z vesmíru, než jí hračku vzal a začal si ji prohlížet. "Ale tohle by bylo praktické, kdyby to nevypadalo jako banánový penis."

Elza vyprskla smíchy, přičemž se plácla do čela. William mezitím zkoušel účinnost vrtulek.

"Vážně se právě chladíš banánem? Ty?" zeptala se pobaveně při tom pohledu.

"Proč ne? Bláznivé, ale funguje to," mykl rameny.

"Hm, takový ptákoventilátor," prohlásila.

"Ty jsi praštěná," zakroutil hlavou a jal se také objevovat taje obchodu, ve kterém ještě v životě nebyl. Prodavačka se mezitím uculovala jejich konverzaci, ale taktně se snažila být zticha.

"Prostě jdeš po obchodě a točíš ptákoventilátorem," mávla za ním rukou, sledujíc, jak nepřestává mačkat tlačítko spouště vrtulek. Stále se mu točily kus od obličeje. Připadalo jí to neuvěřitelně komické vzhledem k tomu, jak to působilo. Dvoumetrový William v drahém obleku šitém na míru s takovou blbostí v ruce.

"Říkám, praštěná," obdařil ji pobaveným pohledem.

"Hm, vlastně máš spíš pravdu s tím penisem," zapřemýšlela nahlas. "Osvěžuješ se penisem," pokračovala ve své praštěnosti.

V tu chvíli se otočil a pronikavě se na ni zadíval. "To ne. Tím osvěžím tebe," prohlásil.

A prodavačka byla rudá až... za ušima.

Ale Elizabeth Clarková se již nedala vykolejit a už vůbec ne v takovém obchodě. "Super! Takový vlažný postřik bych brala!"

Slečnin stav za pokladnou se změnil. Přestala se červenat a začala se nekontrolovatelně smát. Už to nedokázala udržet. Byť měla ruku před pusou, nešlo to neslyšet. Měla velice... specifický smích. Něco mezi tokáním tetřeva při námluvách a retardovaným lachtanem.

Ale nebyla jediná, kdo se smál. Už i Will to nevydržel.

"No nic, jdeme radši pro ty boty," rozhodla zrzka, vzala mu ten banán á la penisový ventilátor a uklidila ho zpět do poličky. Poté Willa popadla za ruku, houkla rozloučení směrem k prodavačce lámající se v pase a táhla ho pryč.

________
Teď mě vážně zajímají vaše dojmy. 😂😂😂😂