Pod křídly fénixe

18. Náruživost

Další den se kupodivu probrala jako první. Viděla nad sebou nebesa z jemné látky, jež byla shrnutá. Ihned otočila hlavu do strany, aby spatřila klidně oddechujícího Williama Blakeforta. Potutelně se usmála. Chvíli studovala jeho rysy. Výrazný ale menší nos, úzké rty, tvář se začínajícím strništěm a špičatou bradou. Hruď se mu lehce zvedala v pravidelném tempu. Ležel na zádech a ona si podepřená na lokti, prohlížela jeho statné tělo. Měl trochu výrazné prsní svaly, ale přebíjelo to vyrýsované břicho, bicepsy v neposlední řadě. Byl mohutný sám o sobě, proto jen běhal, ale jestli i pravidelně cvičil, to nevěděla. Byl to zkrátka skalní obr, aktuálně si usmyslela, že to je jeho definitivní přezdívka. Navíc ta výška. Vždy když stojí a ona se mu chce podívat do tváře, musí hodně zaklonit hlavu. V pokoji pro hosty určitě dosáhne až ke stropu, o tom byla přesvědčená.

Nakonec si řekla, že když včera dělal snídani on jí, dnes ji udělá ona jemu. Proto pomalu vstala, posbírala své věci a odcupitala k sobě nahoru. Tam si je uklidila, odlíčila se, krátce se opláchla a po chvíli rozjímání si oblékla jen bílé tílko a bílé kalhotky lemované krajkou na bocích, žádnou podprsenku. Rozčesala si vlasy a vesele vyrazila dolů.

Na troubě si zapnula radio na tichou hlasitost, a poté prolétla kuchyň, co tam Will kde má. Nakonec se rozhodla pro míchaná vajíčka se šunkou a sýrem, našla bagely a také džus. U vaření si tiše prozpěvovala a pohupovala do rytmu. Zrovna hráli od KSHMR-Bruk it down, když už jídlo servírovala na talíře. Plánovala si, jak Willa půjde vzbudit a také, jakým způsobem ho vzbudí, u toho si tancovala, když za sebou zaslechla nezaměnitelný hluboký hlas: "Takový pohled bych prosil častěji."

Se širokým úsměvem se otočila na muže s rozcuchanými hnědými vlasy, jež se opíral o pult v místě, kde se jí včera zmocnil, a který ona už mimochodem umyla. Jednou rukou si podpíral bradu a zaujatě ji pozoroval. Když spatřil její prosvítající bradavky, zakroutil hlavou. "Takhle se nikdy nenajim." A šel k ní.

Položila vařečku a stihla se jen otočit zpět. Vzápětí se ocitla opět ve vzduchu a opět na kuchyňském pultě, protože linka za ní nebyla prázdná. "Wille, někdy jíst musíme, bože," řekla se smíchem.

Kousl ji přes tílko do bradavky až vyjekla. "Tak se neoblékej takhle. Elizabeth, našel jsem tě polonahou v mé kuchyni, kroutící zadkem. Myslíš si, že jsem z oceli?" pronesl skoro káravě.

Začala mu rovnat vlasy. "V určité chvíli jsi, ale jinak ne, asi. I když mi někdy přijdeš jako chodící skála."

Jeho rty se rozšířily do pobaveného úsměvu. "Chodící skála?"

"Jo. Takový skalní obr," dodala s širokým úsměvem.

Zakroutil hlavou a sklonil se, aby se jí zasmál do krku. Objala ho a položila si hlavu na jeho rameno. Byla to šťastná chvilka. "Máš pro mě samé zajímavé přezdívky, koukám," řekl, když se se stále pobaveným výrazem odtáhl a podíval se jí do očí.

"To mám. A ty pro mě?"

Krátce se zamyslel. "Přijdu na to a pak dám vědět. Vím, že lištičko ráda nemáš," zaprovokoval.

Protočila oči. "Ne, to fakt ne. Mám za to Tonymu vždycky sto chutí jednu vrazit," poznamenala jedovatě a on se zachechtal. "Příští víkend je další sraz, mimochodem," oznámila nadšeně a zatleskala jako malé dítě.

"Já vím. Taky mi přišla zpráva," přikývl.

"Bude to divný, dělat že tě nesnáším," pronesla zamyšleně.

Štípl ji do stehna. "Já tě štvu rád," poznamenal se šibalským výrazem.

"Ještě jednou mě štípni a povede se ti to," sykla výhružně. Tak to zopakoval. "Wille! Au!" praštila do hrudi, ale on jí spoutal ruce za zády a přisál se jí na sval pod uchem. Hlasitě vzdychla. "To jídlo," dostala ze sebe.