Pod křídly fénixe

21. Silly a její postřehy

William seděl za svým stolem na kancelářské židli s levým kotníkem přes pravé koleno a vázal si kravatu. U toho bedlivě pozoroval Elizabeth, která už měla obléknuté kalhotky, a akorát si zapínala blůzku. Poté vstala a urovnala si samodržky se sukní. Šla k němu a u toho si rovnala vlasy. "Už radši půjdu, než se začnou vracet." Naklonila se k němu pro dlouhý polibek.

"Hm, dobře."

"Stejně to praskne, a jestli mě budeš pořád ojíždět ve firmě, tak i celkem rychle," poznamenala káravě.

"Tak sem nenos erotické prádlo a já k tomu nebudu mít nutkání... možná," řekl klidně, rozvalen se pootáčejíc na své židli. Protočila oči. "A neprotáčej oči," dodal.

To už se na něj podrážděně podívala. "A sdělí mi ředitel zeměkoule, co vlastně můžu?"

Kouty úst se mu rozšířily do pobaveného úsměvu. "Nová přezdívka?"

"Ano, ukázal jsi mi, že umíš být docela panovačný. Co se týče práce bych s tím i počítala, ale v našem...," krátce obrátila oči nahoru, jak hledala to správné slovo, "poměru bych to nečekala. Rozkazování mi nevadí, ale všeho moc škodí."

Naklonil hlavu na stranu, stále s jemným úsměvem, a položil si ukazováček na rty. "Hm," měl chuť to komentovat, ale nakonec se radši zastavil, "jsem už holt takový, Elizabeth. Budeš si muset zvyknout."

"Jo, tak teď v tobě vidím jasnýho Black phoenixe," pronesla otráveně. Tomu se musel uchechtnout. "No nic, já letím. Ahoj." Ještě mu darovala mlaskavou pusu.

"Ahoj. Napíšu ti, až budu mít čas."

"Hm, dobře," usmála se a šla ke dveřím.

"Elzó," protáhl, "nekruť tak těmi boky," ozvalo se za ní.

S úsměvem se otočila. "Ale no tak." A pak odemkla a pomalu nakoukla ven. Nikdo nikde, tak rychle vycupitala na chodbu, až se tomu William zasmál.

Sjela výtahem, v jehož zrcadle se ještě zkontrolovala, a pak s hlubokým nádechem nasadila netečný výraz. Měla ještě 15 minut, tak si došla na cigaretu, kterou nutně potřebovala. Když se vrátila, už se scházeli její kolegové u svých PC a mysleli si, že přišla z obědu.

***

Williama po celý zbytek dne neviděla. Doma byla už hodnou chvíli, ale stále se neozval. Věděla, že schůzuje, tak byla klidná a po sprše si v teplákách a vytahaném tričku pustila film. Silly s ní domů nejela, tak hádala, že se už asi moc vídat nebudou. Bylo jí to líto, ale chápala to.

Nakonec ale kolem sedmé hodiny večerní, se v zámku ozvalo chrastění a z chodby na ni vykoukla blonďatá hlava. "Nazdárek," usmála se.

"No ahoj, už jsem se bála, že tu budu zase sama," řekla také s úsměvem.

"Promiň zlato, ale už se pomalu stěhuju k Danovi. Ovšem dnes tě svou přítomností ještě obdařím," zazubila se a odstrojila se u botníku.

"No, tak tos mě potěšila," pronesla s podobným výrazem a zaklonila hlavu, aby se opřela o gauč.

Silly přišla, zkoumavě si kamarádku prohlédla, a pak si sedla. "No, no. Copak to tady máme? Vytahané tepláky, o tři čísla větší tričko, vlasy v hala bala drdolu a víno s romanťákem? On ti vyšukal mozek z hlavy?"

Elizabeth se dlouze zasmála a poté dlouze zaúpěla. "Přesně tak to říká, jo, stalo se. Mám dost. Dneska chci už jen umřít."

Překvapeně zakroutila hlavou. "Vy se toho teda nebojíte. Fakt jste píchali ve firmě?" zeptala se. V práci to radši neřešily a brát telefon do ruky příliš často taky nebylo bezpečné, kvůli vševidoucím očím paní Bullové.