Pod křídly fénixe

2. Vítejte na palubě, slečno Clarková!

U závory do podzemního parkoviště firmy musela zaplatit tučné parkovné, přičemž nehezky zaklela. "To si dělaj prdel. Takovejch peněz jen za parkování. No ty vole, kam sem se to dostala," ulevila si. Hádala, že jako zaměstnanec by platit nemusela, jenomže to ona ještě nebyla.

Musela obrovské parkoviště třikrát objet, než našla volné místo. O firmě jí Silly sice už vyprávěla, ale přece jen si ještě něco zjistila sama. Byla to společnost zabývající se investicemi do nemovitostí a vedli ji tři muži. Co pochopila, tak jeden, William Blakefort, byl hlavní a pod ním byli další dva - Jayden Canar a Daniel Smith. Našla si i jejich fotografie a nutno uznat, že byli všichni tři jejímu oku příjemní. William - hnědé vlasy a hnědé oči, možná zelenohnědé, tím si nebyla jen z fotek jistá, nad kterými měl husté hnědé obočí. Obličej měl kulatý, ale poměrně ostře řezaný, s úzkými rty a kulatou bradou. Na skoro každé fotce se lehce usmíval. Jayden měl černé vlasy a také tmavé oči. Jeho tváře byly lehce propadlé a výrazné lícní kosti s nosem. Tvářil se spíše vážně, nebo měl měl jen lehký úsměv. Za to Daniel byl světlovlasý s modrýma očima, a výraznou hranatou bradou. Ten snad všude předváděl svůj okouzlující, zářivě bílý úsměv. Daniel vypadal, jako kdyby bydlel v posilovně. Oblek se na něm na každé fotce pnul tak, až to vypadalo, že se přetrhne. Jayden byl poměrně hubený a William sice robustní, ale ne tak jako Daniel, ovšem byl z nich nejvyšší, alespoň podle těch fotografii.

V autě se přezula z kozaček do lodiček, vzala si kabelku a ještě zkontrolovala své líčení ve zpětném zrcátku. Poté za sebou celá rozechvělá zavřela, a s pípáním zamkla. Toyota zablikala, Elizabeth si ráda říkala, že na ni její cihlová láska mrká. Pak se už s klapotem bot vydala do firmy.

Prosklené dveře se před ní samy otevřely a jí se naskytl pohled na obrovský výtah, do kterého by se nejspíš vešlo i její auto. Stiskla tlačítko RECEPCE a plechový stroj se dal do pohybu. Na tu obrovskou korporátní firmu jí přišel až moc fádní, obyčejný, jenže když se jeho dveře otevřely a ona spatřila lobby, obdivně vydechla. Velká vstupní hala s rozlehlým recepčním pultem, za kterým stála plavovlasá žena v černém saku i košili, a mile se na ni usmívala. Elizabeth zvolila kalhotový kostým smaragdově zelené barvy, k tomu bílou blůzku a stejnobarevné lodičky. Vlasy si vyžehlila a jemně se nalíčila. Podlaha haly byla z mramoru a stěny v barvě caffe latte, ověšené nejrůznějšími budovami, které firma nejspíš financovala. V rozích byly malé okrasné dřeviny v květináčích.

"Dobrý den, vítejte ve PHOENIX Investment company, jak vám mohu pomoci?" optala se milá recepční.

Elizabeth její přístup nadchl tak, že se také široce usmála, byť byla nervózní. "Dobrý den, jsem Elizabeth Clarková a přišla jsem k vám na pohovor. Ucházím se o místo na administrativním oddělení," vysvětlila.

"Ovšem," řekla slečna a něco naťukala do PC, posléze zvedla telefon. "Paní Bullová? Dostavila se slečna Clarková na pracovní pohovor." Odmlčela se a poslouchala druhou stranu sluchátka. Elizabeth si nervózně přešlápla. "Ano, ovšem." Poté sluchátko položila a podívala se na ženu se zrzavými vlasy. "Paní Bullová za chvíli přijde. Smím vám prozatím nabídnout vodu, čaj, kávu?"

"Eh, kávu bych si dala, prosím," řekla nesměle.

"Samozřejmě, posaďte se, já vám ji přinesu."

Nakonec tu mrňavou kávu stihla i dopít. Čekala celou půlhodinu, než se zmíněná pracovnice dostavila, a když ji Elza spatřila, jak vyšla zpoza rohu, znejistěla. Byla to vysoká, hnědovlasá žena ve středních letech, v dobře padnoucím šedivém kostýmku. Měla brýle a na tváři přísný výraz. Vlasy sepnuté v elegantním drdolu, a v ruce nesla jakousi složku.