Pod křídly fénixe

23. Elizabethina skrytá bolest

Elizabeth odcházela s hlavou jako pátrací balón. Měla pocit, že kdyby zasedání nezapisovala, teď by už vše zapomněla. Bylo toho mnohem více než naposledy. Navíc se to také z velké části týkalo i jí, protože se tvořil pracovní plán a domlouval termín letu do Turecka. Každopádně William tam chtěl až po výročním večírku, a ten měl být dle dohody za měsíc. Poté je bude pan Rafaat Bolugur, výkonný ředitel Sultan holdingu, očekávat. Měli se ale zdržet jen pár nutných dní, a pak se hned vrátit.

Na to se těšila. Nemohla se dočkat, až konečně vycestuje ze států a pozná novou zem. To, že bude noci trávit se svým charismatickym šéfem, byl jen sladký bonus.

Každopádně teď měla za úkol dojít za vedoucí PR oddělení, jež mělo na starost vztah s veřejností. Slečna Cubinne Luxová měla být pomocnou organizátorkou večírku. Zajistit catering, program, hudbu, novináře, a tak dále. Sešla tedy jen o patro níže a zaklepala na danou kancelář. Po pozvání dál vešla a mírně se zhrozila. Stěny kanceláře byly v odstínu starorůžové, nechápala, jak to mohl William dovolit. Nábytek v bílém dřevě a všude spousta květin a ozdob. Za stolem seděla platinová blondýna, o pár let starší než Elza, v krémovém kostýmku s růžovou košilí. Ježiši kurva kriste, to je ale bárbína.

"Dobrý den, jsem Elizabeth z administrativního. Pan Blakefort mě za vámi poslal, abych vás informovala. Jedná se o výroční večírek," vysvětlila zrzka, když se na ni upnuly ledově modré oči.

"Dobrý den, ach ano. Děkuji," řekla velmi vysokým, skoro až pisklavým hláskem blondýna, která jestli měla přírodní nos a prsa, tak je Elza dvouhlavý jelen. "Jste nová, že? Párkrát jsem vás už zahlédla."

"Ano, jsem tu něco málo přes měsíc," odpověděla a snažila se o upřímný úsměv. Tato slečna jí zkrátka nesedla, ale to nebyl důvod nad ní ohrnovat nos.

"Aha, dobře. Ještě jednou díky, začnu se tím zabývat." Na to zrzka kývla a odešla. Poměrně kvapně. Firma má očividně svou vlastní pravou od Mattela.

V kanceláři se Margaret Bullové ohlásila, že je zpět, a že jen poupraví zápis a hned jí ho pošle. Postarší bruneta ji pochválila, a tak se Elza dala do práce.

Den ve PHOENIXu uběhl klidně, bez žádných vzrušujících událostí, na rozdíl od toho předchozího. Jen Elizabeth se cítila jako citrón v odšťavňovači. Dostala k překladu dodatek k připravované smlouvě se Sultan holding, a tak měla v hlavě vymeteno. Ještě ho pak musela přepsat do elektronického systému a založit do kartotéky v sekci V PROCESU. Když přijela domů, padla za vlast, totiž tvrdě usnula.

Zbytek týdne se táhl v podobném duchu. Plánování večírku, nové spolupráce. Dokonce zaslechla něco o nějakém KNIGHT HOLDINGu z Las Vegas, jehož představitelé mají se svou prezentací přijet poté, co se Elza s Willem vrátí z Turecka. Inu, PHOENIXu se rozhodně vedlo dobře. Obdivovala Williama, jeho pracovní morálku, když ji zrovna nesváděl u sebe v kanceláři, jak je do práce zapálený, a podnik vede pevnou rukou a přísným, nekompromisním slovem. Vše tam běželo jako po másle.

Ke konci týdne se událo zasedání představenstva kvůli Istanbulu, na které musela i ona. Představenstvo firmy se skládalo ze tří hlavních mužů, Tyrona Millera, George Tomsona, vedoucího obchodního oddělení, Liydie Moorové, ta vedla účetní oddělení a Margaret. Blakefort tam jasně vysvětlil, proč s ním letí Elizabeth, a také ji oficiálně pokáral za neúplný životopis, tedy nesprávné informování jeho a Margaret. Zároveň také vysvětlil, že se to dozvěděl od svého společníka Daniela, jež to zjistil od své snoubenky, která s Elizabeth bydlí. Naštěstí nemusela na nic odpovídat, protože mluvil dál, ale ona se i tak zarděla a měla sto chutí ho prohodit oknem. I když musela uznat, že dar řeči má rozhodně od boha, protože nikdo neměl šanci je jakkoli podezírat. Nikdo, kromě Jaydena a Daniela, kteří jako jediní z přísedících věděli pravdu o tom, že se William s Elizabeth schází, ovšem pravda byla, že ohledně Elziny turečtiny se vážně zmínila Silly. To, že to bylo na společné večeři, už nikdo vědět nemusel.