Pod křídly fénixe

55. Já musel

První, co cítila po příjezdu do soukromé části podzemní garáže pod mrakodrapem na Upper East Side, byla úleva. Z toho, že už to má konečně za sebou.

Jeden tuner odvezl Jimmyho do nemocnice, jelikož on nebyl zrovna schopný se tam dopravit sám. Vypadal hrozně. Měl roztržené obočí, nos v nepřirozeném tvaru, celý jeho obličej byl od krve, alespoň tak se jí to zdálo. Nehledě na to, že šišlal. To jí přišlo vtipné, byť na Phoenixe nadával, že mu to nedaruje, že se pomstí i jí a podobně. Ale skuhral bolestí, což jí dělalo sobeckou radost. Policie nakonec zavolána nebyla, protože "chlupaté" na srazu opravdu nikdo nechtěl. Takže pokud to Jimmy nenahlásí sám, bude klid.

Jen nechápala, kde se to ve Willovi vzalo. Takového ho neznala. Vlastně se tomu divili všichni, kdo byli svědky bitky. Každý znal Black phoenixe jako klidného, nekonfliktního. Obecně se chápalo, že se jí zastal, ale zdálo se, že mu v jedné chvíli přeskočilo. Jakoby se nedokázal ovládat.

Ona říkala, že asi nesnáší, když někdo uhodí holku, s čímž se souhlasilo, ale pak byly názory, že si o to koledovala, protože si začala. Na takové se pak utrhli jiní s tím, že Elzu hnusně urazil a to si přece nemohla nechat líbit. A někdo se jí zkrátka zastat musel, protože podle někoho do ní chtěl Jimmy ještě kopnout. Dokonce se nějací tuneři dušovali, že je napadlo to samé, co Black phoenixe, ale on byl rychlejší. Takovým vděčně děkovala. Snažila se vypadat stejně překvapeně jako oni, ale jen ona dost dobře věděla, proč se Phoenix tak utrhl.

V tu chvíli zjistil, jak jí vlastně Jimmy před skoro dvěma lety ublížil, a protože také věděla, čím si prošel William, ztráta dítěte ho musela silně zasáhnout. Rozuměla mu. Po tom, co to celé vysvětlila Tonymu, se sebrala a odjela s tím, že chce po tom všem domů. Ale tam přirozeně nejela. Když vyjížděla z garáží, zavolala mu, že je na cestě. Pak si promnula bolavou ruku, kterou se zapřela, aby se při pádu nebouchla do obličeje.

William celou dobu čekal na zprávy. Netrpělivě přecházel po bytě sem a tam jako hladový lev zavřený v kleci. Nesnažil se ani zabavit prací, protože věděl, že by to bylo naprosto zbytečné. Nedokázal se na nic soustředit. Zajímalo ho sice, jak to na srazu pokračovalo, ale hlavně to, jestli je Elizabeth v pořádku. Neměl ani čas to zjistit a upřímně se o ni bál, protože se mu zdálo, že spadla na hlavu.

Teď stál před výtahem s rukama v kapsách černých džín a napjatě vyčkával cinknutí. Jak se tak stalo a zrzka překročila práh, okamžitě ji schoval ve své medvědí náruči. "Elizabeth," vydechl. Ona mu objetí stihla opětovat jen krátkou chvíli, protože se ihned odtáhl a začal si ji zkoumavě prohlížet. Obličej, jestli v něm nespatří nějakou podlitinu, poté rukama sjel po jejích, a když dorazil k levému zápěstí, sykla. "Já si to myslel," zavrčel. "Věděl jsem, že ti něco bude."

"Nic to není Wille," snažila ho konejšit. "Jsem v pořádku. Navíc mě teď zajímá něco úplně jiného." Odtáhla se, aby si sundala bundu a zula boty. On si jen povzdechl a očekával otázky typu proč to udělal, jestli je normální a podobně. Ale zaskočila ho.

"Kde ses naučil tak rvát?" optala se, a jakoby nic kolem něj prošla směrem do kuchyně, kde vyhledala víno, o kterém dobře věděla, že tam je.

Chvíli zaraženě stál, pak se za ní pomalu otočil a šel tím směrem. "To tě opravdu zajímá zrovna to?" zeptal se překvapeně a opřel se o jejich již poměrně oblíbený kuchyňský pult s deskou ze dřeva.

"A co by mě mělo jiného zajímat? Spíš si říkám, jestli nechceš něco vědět ty," řekla a hltavě se napila, očekávala totiž menší výslech a musela se na něj obrnit.

Zamračeně ji pozoroval. "Naučil jsem se to na univerzitě," odpověděl. "Skoro každý mladý Američan se sem tam porve, ale nejsem žádný profík. Nikdy jsem bojový sport nedělal, jestli tě zajímá toto."