Pod křídly fénixe

36. Až se naučíš létat

Kapitola pro Alea003  😁 Za to, jak prosila... 😁😁🖤

Dva muži se překvapeně ohlíželi za cihlově rudým autem.

"Nebylo to auto Elizabeth?" optal se překvapeně Daniel.

"Myslím, že ano," svraštil Jayden obočí.

"Ale do prdele," ulevil si spolujezdec. "Nevím, jestli chci vědět, jak tohle setkání dopadlo."

"To se za chvíli dozvíme."

Když Jayden zaparkoval, vyjeli s Danielem do penthousu. Byli to jediní dva muži, kteří o Williamovi Blakefortovi věděli naprosto vše, a taky jediné dvě osoby na světě, se kterými se výše zmíněný dokázal normálně bavit v tento den. Prožívali s ním nejhorší chvíle jeho života, každý únor už jedenáct let.

Našli ho stále sedícího v jeho pracovně, ale kupodivu nezíral na fotku rodiny v rámečku, ale na zeď před sebou. Přišli beze slova. Jayden se usadil na židli proti stolu a Daniel se opřel o zeď. Chvíli bylo ticho, než se ozval Will.

"Potkali jste se s ní?"

"Jo, minuli jsme se auty," přikývl Jayden.

"Počítám, že to chudák pěkně schytala," poznamenal Dan. Znali svého přítele a moc dobře věděli, jak je v toto smutné výročí náladový.

"Nevybrala si zrovna nejvhodnější den," bránil Willa Jayden.

"Jenže ona za nic nemůže," nedal se Dan. Canar mu už chtěl nějak odpovědět, ale Blakefort ho nenechal.

"Dan má pravdu, Jaydene." V tu chvíli se na něj oba překvapeně podívali. "Elizabeth nemůže za to, co se Amandě a Márii stalo. Navíc jsem jí zapomněl dát vědět, ať dnes nejezdí. Jinak jsme byli každý víkend spolu."

"Tady cejtim silnou chybu v komunikaci," řekl Smith.

William ho probodl pohledem. "Něco ví, ale ne vše. Ví o nehodě, ne o tom, že mi umřela celá rodina," řekl. Měl nakřáplý hlas. Tuto větu říkal jen jednou ročně a bylo to pokaždé jako bodnutí kudlou.

"Tak všechno má svůj čas. Scházíte se chvíli, nemusí hned vědět vše," pověděl Jayden.

"No, a to je právě ono. Já to s ní ukončil," povzdechl si a zajel si rukama do vlasů. Díval se u toho na Amandu a byl si jist, že kdyby tu byla, dala by mu pohlavek, aby se probral a konečně si uvědomil, co vlastně chce. Nerozhodnost kdysi bývala jeho velký problém a jak vidno, asi ho to v určitých chvílích ještě nepřešlo.

Daniel protočil oči. "Jdu pro whiskey."

"Wille, nemyslím si, že jsi se zachoval nejlépe, ale já to plně chápu. Ona tomu nemůže rozumět, ale my ano. Dneska jsi rozhozenej, zítra jí to vysvětlíš. Pověz jí jen o tom datumu, nemusíš jí říkat vše. Jestli tě má ráda, pochopí to," uklidňoval ho.

"Jo, asi máš pravdu. Myslím, že má. Zítra za ní zajedu," odpověděl tiše.

"A ty jí?" optal se jeho starší přítel.

Will se dlouze zadíval na něj a pak na fotografii. "Nebezpečně se to blíží k tomu, co jsem cítil k Amandě. Ale něco mi nedovoluje to nechat samostatně plynout. Něco mě blokuje," přiznal.

"Protože ses od Amandy neodpoutal. Já vím, že to je těžké, ale to chceš být do konce života vážně sám?"

"Donedávna jsem chtěl." Daniel se vrátil s flaškou i skleničkami. "A když se dívám na fotku, chci stále," řekl smutně.