abaratis [vkook]

2. Kapitola

Dnes ta škola utekla nějak extra pomalu. Možná to bylo kvůli té únavě... Tyhle sny mě dost vyčerpávají... Ani nevím,kde se berou.

Prostě se mi párkrát za čas zdají a potom zase ne...

,,Jsem doma!" Zavolal jsem po domě,když jsem vešel dovnitř. Zul jsem si své tenisky a dal je do botníku.

Došel jsem do obýváku a všiml si,že mamka není doma. Povzdechl jsem si a došel do kuchyně,kde jsem vzal lísteček,který tam nechává pokaždé...

Taetae,musela jsem jet na dva dny pryč... Moc mě to mrzí:( Nechala jsem ti nějaké peníze v šuplíčku... Mám tě ráda<3

Máma

Papírek jsem zmuchlal a vyhodil do koše. Došel jsem do pokojíčku,kde jsem se osprchoval a zalezl si do postele.

****

Uběhl nějaký čas. Vzbudil jsem se kvůli nepříjemnému pocitu na zádech. Se zavřenýma očima jsem si sedl na postel a podrbal se na místech,odkud ten pocit šel.

Když jsem si po zádech přejel,ucítil jsem divnou věc...

Nahmatal jsem nějakou divnou věc a nějak se ji snažil odstranit. Náhle mě nepříjemně zaštípalo dané místo a já v ruce držel... Pírko?

Šokovaně jsem otevřel oči a všiml si krvavého pírka v mé dlani. Všude po mých rukách byla krev a na zádech se mi začala zvětšovat ta nepříjemná bolest.

Bolestně jsem zavrčel a znovu si nahmatal ty nepříjemně bolestné body na zádech...

Ta bolest se začala zvětšovat a zvětšovat. Už jsem nedokázal být zticha a tou bolestí začal z plných plic řvát.

Náhle se mi začalo špatně dýchat. Začal jsem silně kašlat a plivat ze sebe ven nějakou tekutinu. Nemohl jsem určit,zda to byla krev nebo jen sliny...

Byla ukrutná tma a já sotva si viděl na mých konečky prstů..

,,Aghhh..." Řval jsem po pokoji. Ta bolest byla asi na maximum. Bylo to,jako kdyby mi trhali záda od těla... Tak moc to bolelo...

Z té neuvěřitelné bolesti jsem omdlel. Poté jediné,co jsem viděl,byla tma.

,,Synu,měl by jsi se přestěhovat na zem. Tam poznáš,jakou cenu má život!" Zařval neznámí muž na onoho mladíka. ,,Otče,...Už jsem ti říkal. I kdyby jsi mě tam poslal,nezměnil by jsi fakt,že jsem jako blázen. Sotva vím,která bije." Řekl mu mladík trochu posmutněle.

Postarší muž si povzdechl a řekl mu jemným hlasem. ,,Synu... Chápu tě. Chápu tvé obavy. Ale musíš se vyrovnat s realitou." Chlapec na něj přikývl a opět si povzdechl.

,,Nevím co mám dělat otče... Jsem z toho zmatený. Vždy jsem chvíli v pohodě a potom lusk a je to všechno pryč..."

,,To je v pořádku. Určitě se to zlepší. Neboj se." Odpověděl mladíkovi postařší muž. Chlapec se pousmál a jeho ,pravděpodobně otec, ho objal.

Mladík ho objal nazpátek a potichu se mu rozbrečel na rameni.

Najendou se vše změnilo.

Všude se vše na chvíli rozzářilo a poté ihned ztemnilo. Ten starý muž s chlapcem zmizeli a já stál na jejich místě. Byl klid. To hromové ticho.....

Podíval jsem se okolo sebe a zahlédl nějakou postavu ve stínu. Zaostřil jsem dotyčného a všiml si,že se ke mně přibližuje. Náhle se ze stínu zjevila má matka a bodla mě nějakým ostřím do srdce....

Naposledy jsem se na ni podíval a řekl. ,,Proč jsi mi to udělala?" Matka se na mě podívala a řekla.

,,Protože tě miluji...."

Probudil jsem se. Těžce jsem popadal dech a z očí mi telky proudy slz.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a všiml si,že jsem někde neznámo kde. Zkusil jsem se zvednout, ale nepříjemně mě zabolela záda.

,,Aghh..." Zavrčel jsem bolestně. Chytil jsem se za hlavu a promnul si spánky. Bylo tu moc světla a já tím byl oslepen..

,,Už jsi vzhůru jak vidím..." Řekl hluboký hlas, ani nevím odkud.

Ustrašeně jsem se rozhlédl kolem sebe a spatřil muže. Byl vysoký,šedé vlasy a přes jeho tělo,byla obtočená obrovská černá křídla.

,,Copak? Líbí se ti má křídla?" Promluvil opět jeho hlubokým hlasem. Nic jsem neodpověděl a jen se snažil vzpamatovat.

Co to doprdele je!? Kde to jsem k sakru!

Muž přišel blíže ke mně a sedl si na židli vedle postele. Co nejvíce jsem se odtáhl,aby mi kdyžtak nic neudělal...

Jakmile jsem se pohl,ta zpropadená bolest mě zastavila. Bolestně jsem sykl a skousl čelist. ,,Jak moc to bolí?" Zeptal se mě.

Zmateně jsem se na něho podíval a zeptal se. ,,T-to?" Muž souhlasně kývl a šáhl mi směrem na záda...