abaratis [vkook]

44. Kapitola

,,Tohle," Ukázal na pouzdro,které položil na stůl před sebe. ,,Dokáže přečíst jen anděl z rodu Abaratis." Dokončil svá slova.

Na sucho jsem se podíval do jeho očí a poté na pouzdro se znaky.

Důkladněji jsem se na to podíval a snažil se něco vyluštit. Avšak se z ničeho nic písmena promíchala a vytvořila slova.

,,Na lásku...dej můj...králi." Zamumlal jsem při přečtení slov,která se tam zobrazila. Namjoon na mě vytřeštil oči. ,,Ty jsi to přečetl?" Zeptal se.

Souhlasně jsem přikývl a netušil,co mu je.

,,Co tam bylo napsaného Kooku?" Zeptal se mě. To to neslyšel? ,,Na lásku dej můj králi." Odpověděl jsem mu,na což se Namjoon usmál.

,,Dobře tedy. Jungkooku,potřebuji,aby jsi byl pořád s Taehyungem. Budu vás krýt. Nenechám otce,aby rozdělil mého krále."

Počkat... Mého krále?

Hodil jsem po něm nechápavý výraz. Namjoon se jen zasmál jeho hlubokým hlasem. ,,Kooku... Jsi král. Jsi jediný anděl,který má krev anděla Arabatis. Jsi náš král."

J-já a král? Cože? To mi nezapadá.. Nemohu být král..Nejsem připravený....Na nic z toho.

Po jeho slovech jsem nedokázal pochopit, co je vlastně realita. Byl jsem tolik mimo. Právě teď jsem se dozvěděl,že jsem nějaký král a že jsem prý nějaký Arabatis nebo co...

Ach bože... To je zase den.

Celý rozkymácený jsem se zvedl a uklonil se jako poděkování. Bez jediného slova jsem opustil jeho kancelář a odletěl pryč...