abaratis [vkook]

62. Kapitola

𝐉𝐢𝗺𝐢𝐧 𝐩𝗼𝐯
,,Takže tedy. Tentokrát vám žádný trest nedám. Ale pokud se to bude opakovat,víte co se stane."

,,Ano pane učiteli." Odpověděli mi potichu.

Tak jsem na to tedy přikývl a nechal je odejít. Chvíli jsem byl ve své kanceláři a pouklidil. Když jsem se připravil odejít,někdo zaklepal na dveře.

,,Dále."  Řekl jsem.

Do mé kanceláře vešel Yoongi a věnoval mi menší úsměv. Nechápal jsem,proč se na mě takhle jako nějaký idiot culil,a proto jsem nasadil chladný pohled.

,,Co potřebujete pane Mine?"

Nic mi neodpověděl. Místo toho se na mě letmo koukl a sedl si do křesla,které bylo před mým stolem.

Se zamračením jsem si sedl na svou točící židli a čekal,zda něco řekne.

,,Jen...Chtěl jsem si s vámi nějak popovídat."

Popovídat? O čem sakra?! Já mám hlad ty jeden Mine! Mám hlad! Nechápeš to?!

,,O čem si potřebuješ promluvit?"Vydechl jsem.

,,J-já...ehm. Jen jestli je tento týden něco naplánovaného. Chtěl bych na víkend odjet za rodinou." Vykoktal ze sebe.

Je roztomilý. Ale neměl by mi lhát. Jeho rodina není. Všichni zemřeli při autonehodě a on si pravděpodobně myslí,že to nevím. Hlupáček.

,,Ne. Neplánujeme. Klidně si víkend užijte s vaší rodinou pane Mine." Usmál jsem se.

,,Děkuji. Už půjdu." Vydechl při zvednutí se ze židle. Přikývl jsem a on tak s úklonem opustil mou kancelář.

Musel jsem se nad ním usmát. Byl rozkošný.

Zvedl jsem se,pobral si svoje věci a po té době se konečně vydal na ten podělaný oběd.

𝐓𝐈𝐌𝐄 𝐒𝐊𝐈𝐏[o týden]

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
,,Ale noták! To byla moje palačinka!" Prskl jsem po Jiminovi,který mi sebral kus palačinky.

Jimin se ušklíbl a naschvál začal mlaskat. Měl jsem pocit,že ho proplesknu.

,,Mňam~" Mlaskl.

Ach bože. Já ho asi vážně proplesknu! Vážně mi je ukradené,zda je nebo není můj učitel. Sere mě!

Protočil jsem očima a pustil se do omytí nádobí. Jin s námi dnes nebyl,jelikož někam s Joonem  museli odjet. Takže jsme tu jen já a Jimin.

Dnes je sobota,takže není žádná škola. Ráno jsme se rozhodli,že uděláme palačinky. Tak jsme je nějak ukuchtili,ale můj zbytek mých úžasných palačinek sežral ten zatracený Jimin.

Nasadil jsem si nějaké rukavice a ruce namočil do vody. Vzal jsem nějakou houbičku a tak začal to nádobí mýt.

Jimin mi po dojedení MÉ PALAČINKY pomohl a tak jsme to za chvíli měli hotové.

Ještě jsme pouklidili nějaké odpadky a zamířili k Jiminovi,jelikož jsme se tak domluvili.

Za nějakou chvilku jsme došli k jeho domu, který stál kousek od školy. Jimin odemkl dveře a tak jsme došli k výtahu,kde jsme vyjeli do 5. patra,kde jsme našli jeho byt,kam jsme následovně vešli.

Už v předsíni to vypadalo dost útulně. Měl to tu všechno do černo-bílé barvy a nikde ani špetka prachu.

,,Pojď." Řekl mi při všimnutí,že už nemám boty. Tak jsem přikývl a následoval ho do obýváku, který byl propojený s kuchyní.

,,Sedni si. Objednám nějakou pizzu."

Poslušně jsem se posadil na černý gauč a vyčkal,až se Jimin vrátil. Když se vrátil,měl na sobě černé tepláky a bílé volné triko. Seklo mu to,to musím uznat.

Usmál se na mě a přisedl si.

,,Když jsem se převlékl,objednal jsem tu pizzu."

Řekl mi a já tak přikývl.

Uběhlo asi deset minut a u dveří zazvonil zvonek. Jimin radostně vyskočil na nohy a doběhl ke dveřím,kde si pizzu převzal.

Poté ji došel rozkrájet a přinesl ji ke mně.

Položil ji na stůl a já se na něj tázavě podíval. Pochopil a tak přikývl. Já se usmál a vzal si kus pizzy,do které jsem se ihned zakousl.

Jimin se potichu zachychotal a zakroutil hlavou. No co? Mám hlad pořád. Vzal si kus pizzy taky a zakousl se,přičemž jsme se pustili i do dalších kousků pizzy.