abaratis [vkook]

66. Kapitola

A je to tady. Nakonec jsem se asi po dvou hodinách rozhodl,že půjdu. Takže jsem si ještě sehnal oblek labutě a nějakou tu masku na obličej. Byl jsem nervózní,jelikož jsem musel být sám,aby mě nikdo neviděl.

Co když mě Jungkook nepozná? Co když potkám někoho jiného? Co když se stane nějaká nehoda?

Tohle se mi honilo celou dobu hlavou.

,,Tak jo.." Vydechl jsem jako povzbuzení při pohledu do zrcadla,které stálo přede mnou.

Měl jsem na sobě čistě bílé sako. Hezky černého motýlka a k tomu krajkovanou bílou masku.

Ještě jsem se před odchodem navoněl,ale jen trochu. Tak nenápadně,aby mě kdyžtak nepoznali,jinak by to byl průser.

Prý,že se nesmí používat věci,které vás mohou upozornit na vaši osobu. Takže,kdybych se navoněl,kluci,Jungkook,by mě mohli poznat jen při čichnutí.

Z toho bych měl dost velký problém,což fakt nechci.

Takže jsem se jen TROŠIČKU navoněl a vyrazil prázdnou chodbou do mého auta. Tam na mě čekal řidič a odvezl mě za ostatními.

Byl jsem mezi posledními. Byl jsem si za to docela rád,ale zároveň ne. Hodně lidí se na mě koukalo,když mé auto přijelo.

Achjo...ta nervozita.

S povzdechem jsem vystoupil a jak jsem řekl, všichni se má mě koukali. Snažil jsem se proto ignorovat jejich pohledy a zamířil dovnitř.

Prošel jsem obrovskými dveřmi a ocitl se v tanečním sále. Trochu jsem se polekal,jak moc andělů tam tančilo. S hlubokým nádechem jsem se rozešel ke stolu s pitím a nalil si pro jistotu vodu.

Došel jsem někam dozadu,kde bylo méně lidí. Tam jsem si sedl a odpočíval,jelikož takovéhle věci moc nemusím.

Najednou mi někdo poklepal na rameno a já se tak ohlédl. Jimin? Byl to asi Jimin. Vše mi k němu sedělo. Byl stejně vysoký,vlasy stejně blonďaté a úsměv? Ano. Je to on.

,,Jimin?" Zeptal jsem se pro jistotu.

Usmál se na ně a já poznal,že je to odpověď.

Přisedl si naproti mně a upil ze svého drinku. ,,Dnes tu budeš sám?" Zeptal se mě. Pokrčil jsem rameny. ,,Nevím." Řekl jsem lhostejně.

Jimin chápavě přikývl a znovu si ucucl ze své skleničky. ,,A co Jungkook? Přijde?" Zeptal se.

Nechápavě jsem na něho pohlédl a on se jen uchechtl.

,,Myslíš,že nevím,že spolu chodíte?" Vydechl.

Vykulil jsem na něho oči. Cože?! Kdy se to dozvěděl?! Joon? Já ho přetrhnu vejpůl! Jestli to řekl,ať se připraví na pár pořádných ran.

,,Od koho to víš?" Zeptal jsem se hned.

,,Od nikoho. Jungkooka znám dost dlouho. Nikdy takový po té nehodě nebyl..." Odpověděl.

Po nehodě? Po jaké nehodě? O žádné mi nikdy nic neříkal..

,,Aha.." Vydechl jsem.

****

Uběhlo několik nudných hodin. Celou dobu jsem si povídal s Jiminem. O každé kravině,co mě napadla a jako vždy se taková prkotina dostala na hodinový rozhovor.

Když mi došlo pití,rozhodl jsem se,že si dojdu přilít. Promotal jsem se mezi tanečním parketem a nalil si další skleničku vody,přičemž jsem ji tam nechal.

Měl jsem v plánu už jít spát. Bylo hodně hodin a ještě k tomu tu byla nuda. Vražedná kombinace toto.

Po napití jsem se rozešel zpátky a prošel mezi lidmi. Samozřejmě k mému štěstí jsem do někoho musel narazit a tak jsem spadl na zem.

Avšak jsem necítil tu studenou podlahu. Pohlédl jsem před sebe a spatřil nějakého anděla,který mě drží. Věnoval mi menší úsměv a já poznal,kdo to byl.

Protočil se semnou a postavil mě zpátky na nohy,přičemž mě chytil kolem pasu a naše těla se ocitla blízko sebe. ,,Našel jsem tě." Řekl.

Usmál jsem se na něj a oddechl si. Už jsem si myslel,že ho nenajdu.

,,Kde jsi byl?" Zeptal jsem se Jungkooka.

Usmál se na mě a věnoval mi nenápadný polibek. ,,Hledal jsem tě a ještě jsem řešil něco ohledně korunovace." Řekl mi jemně.

Chápavě jsem přikývl a on semnou tak zabral tančící pozici,kdy jsem mu opět stál na nohou a on vedl.

,,Vypadáš úchvatně." Vydechl .

Plaše jsem se usmál a zamumlal něco jako 'děkuji'. Proč mě nutí se pořád červenat?

Po chvíli tancování mě postavil na nohy a začal mě vést někam do neznáma.

Společně jsme odletěli pryč a já fakt neměl tušení kam.