abaratis [vkook]

35. Kapitola

Nějakou dobu jsme museli přemlouvat Jina,jelikož proste nechtěl. Nakonec jsme ho ale přemluvili a tak jsme šli na taneční plác.

Bylo tam tak akorát lidí,takže na mě nebylo vidět a zároveň jsem měl svůj dostačující prostor k tanci.

Tak nějak jsem se pohupoval v bocích. Jsem typ,který se nerad předvádí před lidmi. Pozornost mi ani tak moc nevadí, ale někdy zase jo...

Hobi byl kousek ode mě a Jin tancoval s... Namjoonem?! Co ten tu dělá?! A jak to,že s ním Jin tancuje!?

Z mých myšlenek mě vytrhl nějaký student,který do mě drkl,spíše strčil a tak jsem málem spadl na zem.

,,Hej! Dávej-.."

Celý jsem ztuhl. Nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím. Nemohl jsem uvěřit,že vidím toho,koho vidím...

,,Taehyungu?" Zeptal se mě dost vykuleně.

,,H-hyung?" Vykoktal jsem ze sebe zaraženě.

Nedokázal jsem pochopit,jak se sem mohl dostat. Za tu krátkou dobu,co jsem tady,jsem zapomněl na svou rodinu a to během lusknutí prstu.

Avšak jeho jsem poznal hned. On.. Můj stařsí bratr,který v mých 13 letech zmizel a nikdo ho nikdy nenašel...

,,C-co tu děláš?" Zeptal jsem se ho rozklepaně.

Začalo se mi dělat hrozně špatně. Dopadl na mě strašný stres,nervozita a hlavně strach.

,,Já? Já tu žiju... A co tu děláš ty?" Zeptal se už jeho normálním hlasem.

,,J-já tu také žiju.." Vymumlal jsem ze sebe.

Jacob se na mě usmál a prohrábl mi vlasy. Já však uhnul a jeho ruku odstrčil. Ihned na to jsem ho bez otálení začal táhnout pryč.

Neřešil jsem ostatní a jediné,co mě zajímalo,byl teď on. Chtěl jsem vysvětlení. A to HNED.

Odtáhl jsem ho na prázdnou chodbu. Tam jsem ho pustil a otočil se k němu.

,,Co ti je? Proč jsi mě odtamtud odtáhl?" Zeptal se mě dosti naštvaně.

,,Co mi je?! Jacobe! Já chci vysvětlení! Jak jsi nás mohl opustit? Jak jsi mě mohl nechat samotného? Huh?" Vykřikl jsem na něho.

Jacob si povzdechl a smutně se na mě podíval. ,,Musel jsem. Kdybych to neudělal,nemohl bych být s někým,koho miluji." Vysvětlil mi jemně.

,,K-koho miluji?" Vykoktal jsem šokovaně.

Nikdy mi nic neřekl,že by někoho miloval...

,,Od té doby,co jsem se začal horšit úplně ve všem,jsem potkal jednu holku. Jmenuje se Emily. Je to můj anděl." Můj anděl? Co tím myslí?

,,Můj anděl?" Zeptal jsem se nechápavě.

,,To je-.."

,,Tae! Kde jsi sakra byl?!" Zařval na mě z dálky Hobi,přičemž přerušil náš rozhovor. Fakt mají dobré načasování...

Jin s Hobim ke mně došli a zkoumavě si prohlédli Jacoba. ,,Kdo to je?" Zeptal se Hobi zvědavě. ,,To je můj bratr.Jacob." Odvětil jsem.

,,Říkej mi Jin." Řekl Jin při podání ruky Jacobovi. Ten ji s hřejivým úsměvem přijal a to samé provedl i Hobi.

Chvíli jsme si pokecali. I když o úplných kravinách... Ale pokecali. ,,Tak jo... Už půjdu. Bude mě hledat má přítelkyně." Řekl nám urychleně Jacob.

My jen chápavě přikývli a nechali ho odejít.

,,My už by jsme taky měli jít spát." Řekl Jin svým maminkovským hlasem,což trochu vyznělo i jako rozkaz.

Tak jsme se tedy rozešli k nám do pokoje, přičemž se Jin při cestě odpojil a zamířil do svého pokoje též.