abaratis [vkook]

31. Kapitola

Šli jsme společně po té dlouhé chodbě. Všude bylo ticho,jelikož je hodina a my na ní nejsme...

Doufám,že z toho nebudou problémy...

Pomyslel jsem si. Jungkook zabočil doleva, přičemž mě náhle vtáhl do nějakého pokoje a zabouchl za námi dveře.

Ruku si opřel vedle mé hlavy a zadíval se na mě. Doslova mě propaloval pohledem a já jen ustrašeně hleděl do jeho nečitelné tváře.

Jungkook se přiklonil blíže,přičemž byl dosti blízko mých rtů. Trochu jsem se otřásl,protože nevím,zda bych byl schopný zastavit...

Vy víte v čem.

Zadíval se prvně do mých očí a poté pomaličku sjel na mé rty. To mě ukrutně znervóznilo...

Přiklonil se ještě blíže,přičemž se jemně dotkl svými rty těch mých. Trochu jsem se lekl,ale nechtěl jsem to na sobě dát vědět.

,,Mohu?" Zeptal se mě jeho hlubokým hlasem,přičemž si oblízl svůj ret. Aishh... to bylo kurevsky sexy! ,,A-asi ano.." Zakoktal jsem na něj nejistě.

Jungkook se v tu chvíli ušklíbl a přisál se na mé rty. Měl jsem pocit,že se blahem rozteču. Jeho rty byli tak měkké a sladké! Nedokážu to popsat.

Pomalu a vášnivě začal pohybovat rty,přičemž jsem tak nějak převzal vedení. Vždy jsem byl ten,který vedl v líbání. Tak tady je důkaz...

Přitáhl jsem si Jungkooka za zátylek blíže, přičemž jsem náš polibek prohloubil. Byl to tak úžasný pocit... Oh..můj...bože...

Přetočil jsem Jungkooka na mé místo a dál ho líbal,přičemž jsem se po chvíli musel odtáhnout.

Jungkook se na mě koukal a zkoumal mou tvář. Avšak se náhle proměnil v mé pozici a přiklonil se k mému uchu.

,,Nehraj si semnou~" Vydechl do mého ucha.

Tak tohle byl ten nejvíce sexy hlas,který kdy použil!

Po svých slovech se přisál na můj krk,kde začal prvně jemně a poté dost hladově,líbat moje citlivé místečko.

Potichu jsem začal vzdychat,jelikož jak jsem řekl,je to moje citlivé místečko. A dost mě to dráždilo!

,,A-ahh~" Vydal jsem ze sebe ztlumený vzdech.

Jungkook se odtáhl od mého krku,kde zanechal menší prácičku a zahleděl se do mých očí.

,,Nemůžeme Taehyungu.." Vydechl náhle,což mě docela dost zaskočilo.

,,Nemůžeme tohle dělat. Prostě nemůžeme." Řekl znovu,přičemž se odtáhl a já se jen zaskočeně koukal na jeho pohled,který vyjadřoval provinilost a strach.

,,Proč nemůžeme? Děje se něco?" Zeptal jsem se ho opatrně,jelikož jsem na něj nechtěl tlačit.

Nic. Neodpověděl. Jen mi hleděl do očí a já z jeho nečitelného pohledu nerozeznal jedinou emoci...

,,Dělej,jako kdyby se tohle nikdy nestalo." Vyslovil svým chladným hlasem a odešel pryč, přičemž mě nechal stát přikovaného na místě.

,,C-cože?" Zakoktal jsem zmateně,přičemž jsem ucítil bolest v hrudi. Dost mě bolelo,když řekl,že na to máme zapomenout...

Nechtěl jsem. Chtěl jsem jeho lásku. Chtěl jsem, aby mě miloval. Chtěl jsem,abych...

Počkat! Já teď řekl... Počkat! Neříkejte mi,že...

J-já miluju Jeona Jungkooka?! Já ho miluju?!

M-možná ano.. Všechno k tomu sedí. Oh ne...

Takže si to budu muset přiznat. Já,Kim Taehyung,se zamiloval do chlapce,anděla, jménem Jeon Jungkook..