abaratis [vkook]

17. Kapitola

Jungkook pustil svůj tác na zem a zkameněle tam stál. Všechno nádobí se roztříštilo na kousky a jeden kus doletěl až ke mně.

Najednou k němu doběhl pan učitel Park a začal ho kontrolovat. ,,Jungkooku?! Haló! Vnímej mě!" Mluvil na něj,avšak Jungkook neodpovídal,jako kdyby byl v transu.

Jimin se ho snažil nějak probudit, avšak nic.

Náhle se Jungkook nahlas ,dost sekaně,nadechl a Jimin se na něj šokovaně podíval. ,,Co jsi viděl?" Zeptal se ho. Cože? Co by měl vidět?

,,J-já..." Zakoktal Jungkook a na to ihned omdlel. Naštěstí přiběhl Namjoon a chytil ho do náručí. Ustrachovaně se na něj podíval a začal se ptát.

,,Co se stalo?! Co to s ním je?!" Jimin vytáhl mobil ze své kapsy a vytočil něčí číslo. Odběhl někam pryč a já se rozhodl,že doběhnu Joonovi pomoci.

Přiběhl jsem k němu a vzal Jungkooka do náručí. Nevím,kde se to ve mně vzalo,ale unesl jsem ho...

,,Joone... Musíme mu nějak pomoci." Řekl jsem mu zděšeně. Namjoon radši nic neříkal a už mě vedl ven z jídelny.

Cítil jsem tak ošklivý pocit na hrudi.. Jako kdyby ve mě někdo něco zlomil a ten kus srdce odhodil někam pryč...

Odnesli jsme ho do jeho chaty,kde jsem ho položil na postel a přikryl peřinou.

Odstoupil jsem od postele a podíval se na nervózního Namjoona. ,,Díky.." Zamumlal vystresovaně. ,,Neděkuj mi..." Řekl jsem mu ublíženě.

Dveře se rozletěli a dovnitř vstoupili asi čtyři muži. Namjoon a já jsme ustoupili a nechali jim prostor.

Všichni muži došli k Jungkookovi a začali ho nějak prošetřovat.

Ve dveřích se najednou ozval zvuk bot. Jako kdyby je někdo dal na nějaké maximum hlasitosti a já mohl vnímat jen to..

Dovnitř vešel muž. Měl na sobě sako,upravené vlasy a j-jeho obličej..

Celý jsem ztuhl a nemohl pochopit situaci. Co tady sakra dělá muž,který mě ve snu zabil?! Všiml jsem si, jak se na mě podíval. Už od téhle chvíle ho nemám rád...

Zamířil k Jungkookovi a postavil se vedle postele. Nevím proč,ale neměl jsem z něho dobrý pocit... A to myslím smrtelně VÁŽNĚ.

Vytáhl nějakou lahvičku a ukázal ji ochrance. Ta přikývla a on si tedy vzal nějaký tácek a nenápadně krabičku vyměnil s jinou.

Ucítil jsem špatné pocity. Proč to vyměnil? Začal se mi neznámý vztek hromadit po celém těle a já měl pocit,že vybouchnu.

Rychle jsem se rozešel jeho směrem a odstrčil ho od Jungkooka. Doběhl jsem k němu a chytil ho pod krkem,přičemž jsem ho přitiskl na zeď.

,,Proč jsi vyměnil ty léky?" Zeptal jsem se ho důrazně. Muž se na mě zmateně podíval a nic neodpověděl. ,,Na něco jsem se zeptal!" Řekl jsem mu dost naštvaně.

Pár mužů mě od něj odtáhlo,čímž mi zabránili čehokoliv jiného. ,,Pusťte mě! Hned!" Zařval jsem na ně a snažil se vymanit z jejich spárů.

Nic.

,,Pokud mi nevěříte,tak se podívejte do jeho tašky!" Zařval jsem už vytočeně. Namjoon se na mě tázavě podíval a můj pohled mu vysvětlil vše.

Došel k muži,vytrhl mu jeho koženou tašku z ruky a prohrabal ji. Vytáhl dvě úplně stejné krabičky a pochopil. Zamračil se a naznačil,ať mě pustí.

,,Zabijte ho. Hned." Poručil mužům bezcitně a ti tak provedli. Vzali muže a donutili ho si kleknout. Jeden z nich vzal polštář a přiložil ho k jeho hlavě.

Vytáhl nějakou pistoli a než jsem se nadál,ozval se ztlumený zvuk střelby.