abaratis [vkook]

16. Kapitola

,,Nebuďte tolik naivní paní Kim.." Řekl náhle muž a já otevřel křečovitě zavřené oči. Muž se napřáhl a zabodl ono kopí, mé matce do hrudi.

,,Ne!" Zařval jsem z posledních sil a začal nahlas naříkat. Má matka se jen zaskočeně koukla na muže a celé své tělo povolila.

,,Ne...Prosím..."

Prosil jsem. Zoufale jsem prosil,aby to nebyla pravda. Avšak to byla pravda...

Muž se zasmál a došel ke mně. ,,Tak... Teď se stačí zbavit jen tebe.." Napřáhl se a já s šokem v očích pozoroval kopí,které do mě v mžiku zabodl.

Bolestně jsem zařval a onen muž mi zvedl hlavu. ,,Potkejme se v pekle...Kime." Řekl mi jeho hlubokým hlasem.

,,Taehyungu!"

,,Taehyungu! Sakra už! Probuď se!" Řval na mě někdo.

Náhle jsem se vymrštil do sedu a snažil se uklidnit můj zběsilý dech. Očima jsem začal pokukovat po místnosti a všiml si Jina,který se na mě dívá.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě při sednutí vedle na postel. Zmateně jsem se na něho podíval a přikývl. Otřel jsem si mé upocené čelo a náhle ucítil to,že jsem celý mokrý.

,,Už zase..." Zavrčel jsem si pod vousy a sedl si na okraj postele,jako by se nechumelilo.

,,Hej,Hej! Jak jako už zase? To se ti děje často?" Zeptal se mě zaskočený Jin. Povzdechl jsem si a protočil očima. ,,Nech to být..."

Podíval jsem se na mobil a všiml si,že je zhruba polovina snídaně. Rychle jsem se zvedl a oblékl se do něčeho suchého. Poté jsem s Jinem zamířil směr jídelna.

Došli jsme do jídelny. Hobi a ta parta tam už seděli a spokojeně snídali. Musel jsem si nad nima otráveně povzdechnout,jelikož mě doslova srali!

Posbírali jsme si nějaké zbytky snídaně a zamířili ke stolu. Jako předtím tam na mě místo nezbylo...Jako kdybych to nečekal..

,,Jdu si sednout jinam." Řekl jsem chladně a ani nenechal Jina něco říci.

Rozhlédl jsem se po jídelně a zase nenašel žádné místo.

Avšak jsem si všiml stolu,který byl celý prázdný, kromě jednoho sedadla,na kterém seděl ten nádherný muž.

Jeon Jungkook.

Nebyl jsem si jist,zda mám nebo nemám jít a přisednout si... Zamyšleně jsem tam stál a ani se nehl..

Náhle mi někdo vytrhl tác z ruky a tím mě vrátil zpátky do reality. ,,Pojď si sednout a nestůj tady.." Řekl Jungkook jeho hlubokým hlasem a tác donesl k jeho stolu.

Nenápadně jsem se usmál a došel si k němu sednout. Vzal jsem si svůj tác a ještě se na něj plaše podíval.

Trochu mě zarazilo,proč dnes vypadal tak...nemocně. Byl bledější než včera,měl menší kruhy pod očima a taky vypadalo,že mu je zima.

Začal jsem se o něho z neznámého důvodu bát..

,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho opatrně. Jungkook se na mě najednou docela zle podíval a odsekl mi. ,,Nikdy mi nebylo lépe.." Ihned poté se zvedl a zamířil pryč..

Co to s ním je? Otočil jsem se nazpátek a kousl si do chleba. Zanedlouho mě vyrušila hlasitá rána. Ohlédl jsem se a šokovaně se podíval na anděla,ležícího na zemi.

To n-ne....