abaratis [vkook]

52. Kapitola

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Usnul jsem hned,jakmile Jungkook odešel. Byl jsem unavený. Ze všeho.

Tak moc mi chyběl Hobi... Když Jungkook spal, vypadal,jako kdyby byl mrtvý...

Všechno se mi teď hroutí. Nechápu,co dělám špatně...

,,Tae?" Zašeptal někdo vedle mě.

Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na Jimina, stojícího vedle postele,jak na mě kouká a usmívá se.

,,Ano?" Zeptal jsem se rozespale.

,,Potřebuji s tebou mluvit..." Vydechl vážněji.

,,Dobře..." Zabručel jsem a posadil se.

Promnul jsem si oči,abych na něj viděl,a podíval se na něj. Jimin si přisedl naproti mně na postel a zhluboka se nadechl.

,,Je tu jedna věc,kterou by jsi měl vědět." Začal vážně. Upřímně mě začíná docela děsit...

,,Určitě víš,co znamená mít anděla." Na to jsem přikývl. ,,Tak je jedna věc,kdy můžeš být někoho anděl,který přidržuje toho druhého naživu. Je to zcela normální,avšak u tohoto je to jiné..."

Začínáš mě pěkně děsit ty Parku jeden...

,,Abaratis,bojový anděl,který když najde svého anděla,je král. Tedy,měl by se jím stát. Avšak jsou tu pro něho zkoušky... No,..a ten anděl,se ,,živý'' tvou láskou. Čím více se milujete,tím více jste oba dva silnější.."

'Milujete'? a 'tvou' ?Jak to myslí?

,,Jungkook je velmi silný anděl. Je to podle osudu nejsilnější anděl v celé naší andělské historii. A ty," Vydechl a pousmál se.

,,Jsi jeho Abaratis. Ty jsi jeho lék. Ty jsi jeho život. Stejně jako on je tvůj. Asi jsi potřeboval otázky,proč se ti Jungkook hned líbil... Je to srozumitelné."

,,V tomto rodě se andělé Abaratis zamilují hned, natož normální andělé ne. Asi chápu,pokud jsem ti teď pomotal hlavu,ale potřebuješ to vědět..." Řekl mi a vzal mi ruku.

,,Jungkook tě potřebuje. Ty potřebuješ jeho. Pokud se jednou vyskytne možnost,neubližuj mu. Tady," Řekl a dlaň mi položil na místo srdce.

,,Je teď život dvou lidí. Pokud budeš trpět ty,bude trpět i on. Dokáže vycítit cokoliv. A to jen,protože tvé srdce náleží jemu a to jeho zas tobě.."

Oh bože.... Jako kdybych neříkal,že mám už dost zmatenou hlavu...

,,Jimine... Nikdy bych mu neublížil. Nikdy. A mám ještě jednu otázku..." Zamumlal jsem na něj.

,,Co znamená to,že bude mít nějaké zkoušky, nebo my budeme mít nějaké zkoušky?"

,,To znamená,že-..."

Jeho slova přerušila rána otevírání dveří. Do pokoje vlítl Namjoon a vypadal dosti vylekaně.

,,Je tu problém!" Vyjekl a my oba dva ztuhli.

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
,,Co tím sakra myslíš?! Kdo ti sakra řekl takovou kravinu!" Zařval na mě Otec,přičemž jsem se na něj jen díval.

,,Nehodlám mu podrazit nohy! Prostě to vím. Pokud mi nevěříte,mohu vám dokázat,že jsem anděl rodu Abaratis!" Tentokrát jsem zařval já.

,,Jak se opovažuješ na mě zvyšovat hlas?!"Řekl.

,,Doprčic Otče!" Zařval jsem na něj jak nejlépe jsem uměl. Otec se zastavil.

,,Můžete se jednou chovat jako otec? Můžete jednou myslet i na druhé?! Vždy jste myslel jen na sebe,ale proč sakra nemyslíte i na mě a Joona?!"

Sekaně jsem se nadechl.

,,Pokud mi nevěříte,dáme si souboj." Vydechl jsem a v tu chvíli do kanceláře vstoupil Namjoon. Hodil jsem na něj chladný pohled, zatímco on ten vyděšený.

,,Jungkooku,nesmíš-.."

,,Můžu. Můžu s ním bojovat. Alespoň mu dokážu,že jeho syn je lepší než vlastní otec.." Přerušil jsem ho. S posledním pohledem na otce jsem teda opustil jeho kancelář.

Šel jsem dlouhou chodbou. Chvíli šel,avšak po chvíli běžel. Potřeboval jsem si provětrat hlavu.
Když jsem stál před budovou,vzlétl jsem do oblak a letěl na mé tajné místo.

Alespoň tam bude nějaký ten klid...