abaratis [vkook]

27. Kapitola

Jediný nápad,co mě napadl,byla jeho chata. Tak jsem tam tedy zaběhl a otevřel prudce dveře. V tu chvíli se mi začala v krvi utvářet bomba,která každou chvíli měla vybouchnout.

,,Jdi od něj!" Zavrčel jsem a rozešel se ke chlapci,který ležel na Taehyungovi. Odtáhl jsem ho od něj a hodil s ním o zem,přičemž bolestně zavrčel.

Vzal jsem Taehyunga hlavu a namířil jí směrem do mého obličeje. Pořád si neuvědomoval,že jsem to já a né ten hnusák,který ho osahával.

,,N-nech mě...Prosím!" Říkal,když jsem se ho snažil nějak dostat k sobě.

Musel jsem na to jinak. Vzal jsem ho a silně ho zvedl,přičemž začal naříkat a brečet. Přitáhl jsem ho k sobě a namáčkl na svou hruď.

,,Klid... To jsem já." Řekl jsem mu nejvíce jemným hlasem,který jsem dokázal. Taehyung celý ztuhl a ani se nehl.

Začal jsem ho jemně hladit po zádech a snažil se ho trochu uklidnit.

Po nějaké té chvíli se na mě namáčkl a začal mi plakat do hrudi. Chudáček můj... Počkat,proč ho takhle oslovuji?! Vždyť není můj! A n-nebo... Je?

Z mých myšlenek mě probudil jeho hlasitý vzlyk do ramena,které bylo celé promočené od jeho slz.

Posadil jsem si ho na klín,ani nevím proč a on se kolem mě obmotal jako nějaká koala. Něžně jsem mu začal prohrabovat vlasy,což zavinilo to,že mi do pár minut usnul v náručí.

Byl k sežrání. Byl vážně roztomilý... Ty jeho tvářičky! Vypadá jako nějaký medvídek.

Opatrně jsem se pohnul a snažil se ho položit na postel,avšak tu byl problém. Nechtěl se mě pustit. S povzdechem jsem to vzdal a více ho objal.

𝑻𝒂𝒆𝒉𝒚𝒖𝒏𝒈 𝒑𝒐𝒗
Je ráno. Probudil jsem se a pomalu otevřel oči. Avšak jsem je kvůli nepříjemné bolesti hlavy,zavřel. Potichu jsem zavrčel a položil se na záda.

Něco mě ale zaskočilo. Někdo se ke mně přitulil a nos si strčil k mému uchu,přičemž dál poklidně spal.

Otevřel jsem oči a pohlédl na onoho chlapce.

Šokovaně jsem se na něj koukal a nemohl uvěřit,že je to on. Jeon Jungkook leží semnou v posteli a oba se navzájem mačkáme v objetí!

Jungkook si mě k sobě více přitiskl a přitulil se.

V téhle pozici nevypadal jako ten náš známý Jeon Jungkook,který jen jen bezcitný a chladný. Teď mi připadal jako nějaký králíček,který se mačká u své matky v objetí...

,,Agh.." Zavrčel někdo kousek od nás ,přičemž jsem jako reflex zavřel oči a hrál,že spím.

,,Aishh...Co to-.." Hlas se zastavil a já uslyšel,jak se dotyčný zvedl. Více jsem se k Jungkookovi namáčkl a modlil se,aby mi čistě náhodou něco neudělal.

Po včerejšku jsem měl právo se bát...

Myslím,že chtěl dotyčný promluvit,avšak ho přerušil zvuk otevírání vchodových dveří.

Do místnosti vešel Namjoon s docela zděšeným pohledem. Když spatřil tu potopu v podobě nás,jak všichni ležíme s kocovinou na zemi a postelích,zamračil se.

,,Vzbuď ostatní Jine. Za chvíli má být budíček a poté pojedem domu. Všichni si už teď sbalte." Řekl mu přísně a naši chatku poté opustil.

Jungkook se při odchodu Joona probudil, jelikož jsem cítil, jak zkoumá mou tvář. Po chvíli se Jungkook nějak vymanil z mého objetí a stoupl si.

,,Co tady děláš Kooku?" Ozval se další ospalý hlas. Poznal jsem ten hlas. Byl to Hobi. ,,Nic. Jen procházím." Řekl mu chladně a bez jediného otálení,chatku opustil.

Já se mezitím převalil na bok a zahrál,že se budím. Otevřel jsem oči a koukl na Hobiho a Jina,kteří se na mě dost zaskočeně koukali.

,,Co?" Zamumlal jsem rozespale při sedání na postel. Kluci si nad tím povzdechli a tak nám Jin řekl vše,co řekl Joon.