abaratis [vkook]

68. Kapitola

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
Probudil jsem se kvůli hrozné bolesti krku. Pomalu jsem zvedl hlavu a otevřel oči. V tu chvíli jsem ztuhl. Kde to jsem?

Byl jsem v nějaké černé místnosti. Vypadalo to tady hodně starodávně a opotřebovaně.

Podíval jsem se na své svázané ruce a nažil se přijít na způsob,kterým bych se mohl dostat pryč. Koukl jsem se kolem sebe,avšak se mi na chvíli zarazil dech.

Naproti mně ležel Taehyung. Ležel na zádech. Hruď se mu malinko nazvedávala,ale jinak vypadal jako mrtvý. Měl pochroumaná křídla, špinavý obličej a spoustu škrábanců.

Co se to sakra děje?!

Začal jsem sebou cukat a snažit se odsud dostat. Avšak jsem byl hrozně moc vyčerpaný. Nemohl jsem nic udělat.

,,Už jsi vzhůru naše princátko?" Ozval se hluboký ženský hlas,zpoza mých zad.

Ohlédl jsem se,ale nikoho nespatřil. Podíval jsem se zpátky a málem dostal infarkt. Předemnou stála nějaká stařena. Měla dlouhé šedé vlasy,vrásčitou pleť a vypadala jako ježibaba. Doslova.

,,Kde to jsem?! A co jste mu provedli?!" Vyjekl jsem na ni.

Stařena se zamračila a přistoupila k nějakému obrovskému hrnci. Odtamtud vytáhla menší kudlu,která na sobě měla znaky Abaratisu.

Došla k mému andělovi a než jsem se nadál,řízla ho do paže. Taehyung se najednou vzbudil a vymrštil se do sedu. Těžce popadal dech a neměl ponětí,kde vlastně je.

,,Tak. Teď jste vzhůru oba." Mlaskla žena.

Taehyung se na mě udiveně podíval a mně se do očí začaly válet slzy. Nechtěl jsem,aby se mu něco stalo. Je to moje láska. Můj anděl!

Žena náhle přistoupila ke mně a postavila mě na nohy. Kudlou mě bodla do ruky tak,jako Taeho a spokojeně se ušklíbla.

Přivázala mě nějakými provazy a řetězi a já se tak nemohl hnout.

,,Arakajidsmabdimaaraga" Začala mrmlat nějaké zaklínadlo. Začal jsem se bát,co se stane. Takovéhle zaklínadlo jsem nikde neslyšel.

Najendou žena přestala a došla si pro Taeho. Zvedla něj a položila na černé lehátko z kamene. Poté došla ke mně a jedním úderem mě řízla do líčka. Bolestně jsem sykl.

,,Ne! Co to děláte?!" Vyjekl Taehyung,když do mě začala mlátit a bodat.

Roztrhala mi mé triko a kalhoty nechala. Popadla nějakou díku a začala mi na hruď vyřezávat nějaký symbol. Začal jsem řvát. Bolelo to jako čert.

Najednou jsem ucítil,jak přestala. Odstoupila ode mě a došla opět za Taehyungem. Jeho zase řízla do ruky a mně se začal hromadit vztek v krvi.

Nebude na něj kurva šahat!

Nějaká obrovská síla mi pomohla rozbít řetězy, takže jsem neuvěřitelnou rychlostí ženu odkopl k zemi a rozvázal mého Taehyungieho.

,,Myslíš si,že to bude tak lehké?" Ozvala se.

Ohlédl jsem se a spatřil její obrovská křídla.

,,Doprdele.." Zaklel jsem a schoval Taehyunga za sebe. Žena se rozletěla naproti mě,čehož jsem využil a vyletěl proti ní také.

Začali jsme tak bojovat. Chvíli mě dorážela až k bodu smrti. Dost mě oslabila. Měla na křídlech totiž železné drápy,kterými mě vždy řízla a poranila mě.

Už jsem byl na pokraji smrti,když jsem vychytal správný moment a využil mou sílu. Celou svou sílou jsem se rozletěl proti ní a skrytou díku ji bodnul do srdce.

Žena zalapala po dechu a upadla do bezvědomí.

Pod námi byla jen díra. Veliká stráň,která byla tvořena ze skal. Bylo to celkem děsivé..

Polomrtvý jsem doletěl na pevnou zem. Avšak, když jsem doletěl,ztratil jsem rovnováhu a sesunul se k zemi.

Miluji tě Taehyungu a navždycky budu..