abaratis [vkook]

67. Kapitola

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
Doletěli jsme tam,kam jsem potřeboval. Zastavili jsme na cestičce,která vedla na mé oblíbené místo.

Vzal jsem Taeho za ruku a propletl si s ním prsty. On jen radostně spolupracoval a já mu tak věnoval úsměv.

,,Kam to jdeme?" Zeptal se mě zvědavě.

,,Uvidíš." Chtěl jsem to nechat jako překvapení.

Odvedl jsem ho do naší zahrady. Připravil jsem tady všude bílé růže a různé ozdůbky. Chtěl jsem,aby to vypadalo stejně,jako když můj otec žádal mou matku o ruku.

,,Jsme tu." Vydechl jsem a pohlédl na Taeho, který jen s pootevřenými rty koukal kolem. Byl roztomilý.

Naklonil jsem se k němu a věnoval mu dětskou pusinku na rty.

,,Jsi rozkošný." Zamumlal jsem do polibku.

Taehyung se jemně začervenal a já se nad tím prostě uculit musel. Mám tak roztomilého přítele!

,,Pojď,chci ti něco ukázat." Řekl jsem mu jemně a začal ho vést do zahrady.

Všude byla tma a Tae se asi bál,jelikož se přitulil k mé ruce a nevypadalo to,že by měl v plánu se mě jen tak pustit.

Došli jsme tak do prostředku zahrady. Luskl jsem a ihned na to se rozsvítila světélka a menší altánek.

Už jen kousek a dáš to Jungkooku...

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Dovedl mě k nějakému altánku. Vypadalo to tak krásně. Celý altánek zářil. Byl tam stůl a dvě židle,jako kdyby připravené na večeři.

Najednou se Jungkook rozešel a odtáhl mě do onoho altánku. Tam jsme se posadili a on mi věnoval ten nejkrásnější pohled na světě.

,,Dobrou chuť." Řekl mi a odkryl táci s jídlem.

S plachým 'děkuji' jsem začal večeřet,stejně jako on.

****

Uběhlo několik hodin. Dali jsme si romantickou večeři a teď sedíme na lavičce na balkóně u jeho pokoje a koukáme na hvězdy.

,,Kookie?" Vydechl jsem při pohledu na nebe.

Jungkook se na mě podíval a usmál se. ,,Ano?"

,,Jen..." Vydechl jsem znovu. ,,Chtěl jsem ti říci, že tě moc miluju. Jak moc-.."

Nenechal mě dopovědět má slova a políbil mě.

Pomalu začal pohybovat svými rty a já cítil tu něžnost,která mě nutila ji přeměnit ve vášnivost.

Začal jsem mu polibky oplácet a přitom jsem si sedl na jeho klín obkročmo.

Po nějaké chvíli jsme zapojili i jazyk a tak se spustila válka o vedení. Samozřejmě vyhrál Jungkook,jelikož pro něho mám tu slabost být ten méně dominantní.

Obmotal jsem si ruce kolem jeho krku, zatím co on si ruce položil na mé boky a jemně je zmáčkl.

Ty něžné polibky se vážně přeměnili ve vášeň a chtíč po tom druhém.

Kvůli vzduchu jsme se oba,dost neochotně, odtáhli a nabrali trochu dechu.

Poté Jungkook pohlédl do mých očí a pousmál se. Opět mě políbil,ale prvně skousl můj spodní ret a já tak bolestně sykl.

Odtáhl jsem se od polibku a otřel si kapku krve, která ukápla z mého poraněného rtu.

Místo slov 'promiň', mě omluvně políbil a více si mě přitáhl k sobě.

Svým rozkrokem jsem narazil do jeho břicha, což zavinilo dost velké vzrušení. Nahlas jsem vydechl a on se tomu jen ušklíbl.

Oblízl můj bolavý ret a začal mě líbat na krku. Tam začal sakovat a kousat mou kůži,dokud si mě dostatečně neoznačkoval.

,,Miluji.." Vydechl a políbil mě. ,,tě.." Dořekl a skousl mi ucho. Opět jsem nahlas vydechl. Né kvůli tomu polibku,ale kvůli tomu,jak mi zmáčkl zadek.

Bylo to fakt příjemné a chtěl jsem,aby to zopakoval.

Jungkook svůj čin zopakoval a já tak opět vydechl. ,,Ahh~" Zavzdychal jsem. Kookie si mě nadzvedl a odnesl dovnitř,kde mě položil na postel a začal líbat na jablku a krku.

Pomalu jsem si sundal vršek saka a jemu začal rozepínat košili. Opět jsem si obmotal ruce kolem jeho krku a hladově ho začal líbat.

,,Mhmm~" Zamumlal jsem,když mi opět zmáčkl zadek. Dál jsme se líbali a užívali si ten pocit,mít toho druhého u sebe.

Najednou se ozval obrovský hrom. Celou místností se ozvala rána a já se ihned namáčkl na Jungkooka,ležícího nademnou.

,,Copak? Bojíš se bouřky?" Zeptal se jemně.

Přikývl jsem a zachumlal si obličej do jeho hrudi. Jen se tomu zasmál a lehl si semnou. Přikryl nás peřinou a nechal mě se k němu mačkat.

Nemohl jsem se přestat klepat. Pořád jsem se chvěl a bál se. Vždy jsem se zachumlal do peřiny a nebo jednoduše utekl do koupelny,kde jsem usnul,ale teď?

Teď se na ty hromy pořád musím soustředit...

,,Copak je? Bojíš se pořád?" Zeptal se při vzaní mé hlavy a natočení jí tak,abych mu viděl do tváře.

Přikývl jsem a snažil se přestat klepat.

,,Mohu tě políbit. Třeba by jsi se na to nesoustředil tolik." Řekl jemně a pohladil mě po tváři.

Mohl jsem to zkusit. Proto jsem přikývl a on mě jemně políbil. Pomaloučku začal hýbat svými rty a dávat do toho co nejvíce lásky.

Opravdu jsem se na ty hromy přestal soustředit. Soustředil jsem se jen na jeho nakažlivé rty a tu lásku,kterou do toho dával.

To jsme ale nevěděli,že to bylo něco,na co jsme se soustředit měli.