abaratis [vkook]

63. Kapitola

S Jiminem jsem si to užil. Je fajn a i docela vtipný člověk. Myslel jsem si,že bude přesný opak,ale co... Opak je pravdou.

,,Tak jo. Měli by jsme jít,nebo nás Namjoon zabije." Zamumlal Jimin nervózně a tak jsme teda vyrazili za Joonem a Jinem.

Celý den mi připadalo divné,proč se mi Jungkook neozval. Nijak mi nenapsal a ani nezavolal... Při-...

Počkat. Vždyť já nemám jeho číslo! Jaj! Já jsem idiot...

Když jsem si to uvědomil,plácl jsem se dlaní do čela. ,,Co je?" Zeptal se Jimin.

Odtáhl jsem ruku z mého čela a podíval se na něj. ,,Nic...Jen jsem si uvědomil,jak velký idiot jsem." Jimin se nad mýma slovama jen zasmál.

Za nějakých pět minut jsme došli na místo,kde na nás měli čekat kluci.

Abych podotkl,jediný Joon ví o tom,že spolu s Jungkookem jsme. Zatím ještě nechci nic prozrazovat,jelikož ještě je...dost času.

Když jsem spatřil Namjoona,usmál jsem se.

Všiml jsem si i Jina,který stojí u Joona a je o něj malinko opřený. Ty jejich romanťárny tady snad dělat nebudou...Nemám na to zrovna extra náladu.

Né,že by mi jejich vztah vadil,to né!

Jen,prostě teď nemám moc náladu koukat na to,jak se někdo ocucává...

,,Ahojky!" Vypískl Jimin nadšeně.

Přiběhl k nim a objal je. Já je mezitím došel, jelikož se mi prostě běhat nechtělo. Je sobota, tak komu by se chtělo žejo...

,,Ahoj." Pozdravil jsem je,když jsem dorazil k nim.

,,Ahoj Tae!" Vypískl Jin a objal mě.

Co to s ním je? Vždyť jsme se neviděli jen dva dny...

,,To jsem ti tolik chyběl?" Zamumlal jsem mu do ramene. Jin mě pevněji objal a přikývl. Mamča se mi vrátila...

,,Dobře dobře. Myslím,že to stačí." Zamumlal Joon žárlivě.

Jin mě dál objímal a já si to tu chvilku užíval. Mám rád,když se o mě Jin stará,alespoň vím,že mě má rád. Avšak teď mám divnou náladu...

,,Jine? Myslím,že by jsme měli přestat. Nebo mě ten tvůj přítelíček usekne křídla a vykastruje." Zamumlal jsem a odtáhl se.

Jin si nad tím zasmál a prohrábl mi vlasy.

,,Tak jo... Co budeme dělat?" Zeptal se Jimin.

Fakt mi někdy připadá,jako kdyby byl mladší jak já. Chová se jako nějaké dítě.

,,Můžeme se jít projít. Nebo klidně i proletět."

Navrhl Namjoon. Proletět ne... Prosím. Pořád mi ještě nejde přistávání. Někdy ano a někdy zase ne. Bez Jungkooka se mi to nepovede...

,,Proleťme se!" Vypískl Jimin.

Všichni přikývli a já tak musel též. S nervozitou po celém těle jsem vzlétl a kluci udělali to samé.

Odletěli jsme někam do parku,kde jsme si sedli. Teď se mi to docela povedlo...Doufám, že se mi to povede i potom...

Zasedli jsme lavičku a začali kecat o různých věcech.

Když jsme zjistili,že je dost pozdě,tak jsme letěli nazpátek.

,,Už umíš dobře lítat Tae." Pochválil mě Joon.

Nervózně jsem se usmál a začal se opět věnovat cestě,kudy jsme letěli.

Když jsme doletěli skoro k místu našeho srazu, nadechl jsem se a začal klesat.

Avšak se mi z neznámého důvodu zamotala hlava a mé tělo to nedalo a začalo padat volným pádem k zemi.

Viděl jsem dost rozmazaně a nedokázal jsem se narovnat křídla,abych opět vzlétl.

V mém pádu na zem,mě zachytila cizí paže.

Někdo mě chytil do náručí a rychlostí blesku semnou doletěl na zem.

Pootevřel jsem oči a spatřil mého Anděla. Jungkooka. Vypadal dosti ustrašeně. Asi se o mě bál.

,,Tae?! Taehyungu?.." Mluvil na mě,přičemž jsem pootevřel oči a pohlédl na něj.

Byl jsem z neznámého důvodu slabý a ani nevím proč.

,,Ano?" Zašeptal jsem v jeho náručí.

Jungkook si semnou klekl a položil si mě na klín. Chytil mě za tvář a podíval se mi hluboko do očí.

,,Jsi v pořádku? Bolí tě něco?" Zeptal se jemně.

Zakroutil jsem hlavou a on si povzdechl.

Zastrčil mi pár vlásků za ucho a chtěl něco říci, avšak ho přerušil někdo jiný.