abaratis [vkook]

32. Kapitola

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
,,Otče." Vydechl jsem vážným tónem,při otevření dveří jeho kanceláře. Otec na mě zvedl svůj pohled a povzdechl si.

,,Mám teď práci Jungkooku." Řekl mi při otočení stránky papíru v nějakém formuláři.

Došel jsem k jeho stolu a sedl si do křesla před něj. ,,Potřebuji s tebou mluvit.." Řekl jsem mu pořád se stejným tónem.

Otec se na mě podíval a zamračil se. ,,Kooku. Už jsem řekl,že nemám čas. Tak mě-.."

,,Jednou... Jen jednou..." Řekl jsem mu zoufale, přičemž se mi do očí nahrnuli slzy.

Můj otec. Anděl,který je jeden z nejvyšších tady.

Můj otec,který je spíše jako chodící muž bez jediného soucitu pro svého syna...

Dříve mě miloval,choval se ke mně dobře,ale teď...

Neudělá si na mě ani minutu,natož aby semnou mluvil... Dost mi to ubližuje. Chci mít zpátky svého otce. Otce,který mě miloval a zachránil... Zachránil mou ubohou duši.

,,Prosím..." Řekl jsem mu dost zoufale,přičemž jsem si připadal jako totální idiot. Musel jsem prosit svého VLASTNÍHO OTCE, aby si semnou promluvil...

Dost zoufalý co?

,,Potřebuji tvou pomoc.." Zopakoval jsem do jeho tváře,když nevydal žádný náznak emoce.

,,J-já... A-asi jsem našel někoho,k-koho miluji."

Nad těmito slovy se otec zamračil a pohlédl do mých skleněných očí,které připomínaly skleněné kuličky.

Zmateně jsem se na něj koukal a nechápal jeho reakci.

,,Takže takhle. Pokud sis našel někoho takového,ihned se odmiluješ a nebudeš se s ním stýkat. Pokud tohle porušíš,dostaneš tresty!" Vydechl naštvaně.

,,C-cože?" Vykoktal jsem ze sebe zděšeně.

,,Slyšel jsi dobře. Namjoon mi říkal,že se ti líbí nějaký Taehyung. Varuji tě jen jednou. Opovaž se k němu přiblížit,nebo bude zle." Pohrozil mi,přičemž se moje slzy dostaly na povrch.

,,P-proč? Proč- .."

,,Neodmlouvej mi a jen poslouchej! Budu tě sledovat a opovaž se k němu jen přiblížit!" Zařval a já sebou ze šoku cukl.

Se slzami kapajícími z očí,jsem se zvedl a s bouchnutím dveří odběhl pryč.

Proč ho nemohu milovat? Proč nemohu milovat mého Taeho?

𝐍𝐚𝗺𝐣𝗼𝗼𝐧 𝐩𝗼𝐯

,,Ale noták... Jine,já vím,že se stydíš. Ukaž mi tvé tvářičky,chci vidět,jak jsi-.."

,,Joone! Přestaň! Tohle není vtipný!" Zapištěl na mě Jin,když jsem ho dál pobaveně škádlil.

,,Dobře...Už s tím přestanu." Řekl jsem jako prohru a ruce zvedl v gestu vzdání.

Jin si odkryl ruce od svých tváří a usmál se.

Přitiskl se na mou hruď a já mu tak mohl políbit čelo. ,,Miluju-.."

Přerušil mě prudký náraz dveří,které se otevřeli do kořán a tak jsme se oba dva lekli.

Ohlédl jsem se ke dveřím a všiml si Jungkooka, který vypadal dost naštvaně. Měl trochu opuchlé tváře,jako kdyby brečel a v jeho pohledu doslova šířila zlost.

,,Jinie? Myslím,že by jsi nás měl nechat osamotě." Řekl jsem Jinovi jemně,pořád s pohledem zabodnutým na Jungkooka.

Jin chápavě přikývl a co nejrychleji opustil mou kancelář. Ihned po jeho odchodu Jungkook dveře zabouchl a došel ke mně. Chytil mě pod krkem a ohnul mě přes stůl.

Sakra....Nedokáže to ovládat! Musí se uklidnit..

,,K-kook-ku? P-pusť mě.." Řekl jsem mu přidušeně, když mě pevně držel pod krkem. Jeho oči měli krvavě červenou barvu. Sakra...

,,Ty jsi řekl otci něco ohledně Taehyunga?" Zeptal se mě důrazně.

Po jeho otázce jsem pochopil. Chytil jsem jeho ruku a podíval se do jeho očí.

,,N-neřekl jsem to. Otec byl v-ve škole a viděl tebe s Taem sedět ve t-třídě. Připravil na tebe špehy.." Řekl jsem mu,což mi pomohlo k tomu,aby stisk povolil. Spadl jsem na kolena a začal kašlat.

Nikdy jsem Kookovi nelhal a nemám to ani v plánu...

,,Co po mně chce? Proč nechce,abych se s ním bavil?" Zeptal se mě s jeho skleněnýma očima.

,,Nevím...Má něco zaluben" Vydechl jsem a znovu začal kašlat a popadat dech.

Pomalu Jungkooka oči nabrali normální barvu a tak jsem poznal,že se uklidnil.

Díky bohu... Neskončilo to tak,jako před lety...