abaratis [vkook]

26. Kapitola

𝑱𝒖𝒏𝒈𝒌𝒐𝒐𝒌 𝒑𝒐𝒗
Ležím na posteli a přemýšlím nad svým životem. Vždy,když jsem nad něčím doumal,vždy to došlo jen k jediné osobě.

Taehyungovi.

Ani nevím,proč jsem se předtím tak choval...
Tak moc mě vytočilo,že se smál s nimi a né semnou...

Ani nevím,jak to popsat. Fakt mi to VADILO.

Z mých myšlenek mě probudilo zaklepání na dveře. Zvedl jsem hlavu a podíval se na dveře. Otráveně jsem si povzdechl a došel otevřít.

Ve dveřích stál Joon. Fakt,ten mi chyběl...

,,Co je?" Zeptal jsem se ho mým neutrálním tónem. Namjoon si povzdechl a nadznačil,že chce dovnitř. S protočením očí jsem ho tedy pustil a nechal sednout na gauč.

,,Co chceš?" Zeptal jsem se ho ještě jednou, při sedání naproti němu.

,,Chci si promluvit o tom,co se ti stalo..." Řekl mi vážným hlasem a já trochu znervózněl.

,,Kooku... Tohle se ti nestalo pět let. Musí to mýt nějaký důvod." Tázavě se na mě podíval a já ,jako vždy,nic neodpověděl.

,,Nic se ti nestalo bezdůvodně. Co jsi viděl? Jimin říkal,že jsi vypadal dost... Zděšeně." Namítl Joon zkoumavě,při překřížení nohou.

,,Proč to semnou náhle chceš řešit? Vždyť si nejsme nijak blízcí a já nemám zrovna potřebu ti to říkat." Odmítl jsem ho chladně,přičemž se Joon zamračil.

,,Teď není čas na to,aby jsi protestoval. Je tady věc,která by ti mohla dost ublížit a změnit život. Takže mi laskavě řekni,co jsi viděl a přestaň mi odmlouvat." Řekl mi přísně Joon.

Úplně jsem nepobíral,co myslel tím,že by mi něco mohlo dost ublížit,ale...radši jsem začal mluvit.

,,Nic zajímavého. Jen jsem viděl Taehyunga a mě,jak jsme společně na nějaké-.."

,,Tebe a Taehyunga?" Přerušil mě Joon zaskočeně. Zamračil jsem se na něj a přikývl. Aishh. Jak já nesnáším,když mi někdo skáče do řeči!

,,Jungkooku... Jaký máš vztah s Taem?" Zeptal se mě narovinu Joon.

Tak teď už si připadám jako na výslechu....

,,Žádný. Nijak se extra nebavíme a prostě... Nic zajímavého." Řekl jsem mu,i když mě to trochu zabolelo. Chtěl jsem s ním mít lepší vztah...

,,Nic víc? Necítíš něco divného? Třeba,..když se usměje? Nebo když jste třeba v nějaké situaci, cítíš motýlky v břiše?"

Nechápavě jsem na něj naklonil hlavu na bok a snažil se pochopit,co tím myslel.

,,Co tím myslíš? Nechápu tvé otázky.." Řekl jsem mu. Joon si povzdechl,když si uvědomil,že to asi nemůžu vědět,protože jsem nikdy s nikým nerandil,natož se zamiloval...

,,Tak jinak... Když třeba vidíš Taehyunga s někým jiným,cítíš něco?" Kvůli jeho otázce jsem si vzpomněl na tu partu,která se s Taehyungem smála.

,,Co se děje? Vzpomněl sis na něco?" Zeptal se,když si všiml,jak jsem se zamračil. Souhlasně jsem přikývl a řekl. ,,Byl jsem dost naštvanej..." Namítl jsem.

Namjoon se usmál a zvedl mi hlavu směrem k němu. ,,To je dobře...a co-.."

Nepříjemně mě zabodalo v hrudi. Musel jsem se chytit za srdce a začít popadat dech.

,,Co se děje?!" Vyjekl Joon,když jsem spadl z gauče na kolena a začal zhluboka dýchat.

Klekl si ke mně a začal se vyptávat. Ze všech otázek jsem nepochytil ani jednu.

,,M-myslím,ž-že je T-taeh-hyung v n-nebezpečí.." Vykoktal jsem ze všech sil,kvůli čemu jsem se rozkašlal.

Už už chtěl něco říci,avšak to tak rychle přestalo,jako to přišlo.

Rychle jsem si stoupl a podíval se na Joona. Ten jen přikývl a já vyběhl ven z chatky,s myšlenou najít mého Taeho.