abaratis [vkook]

13. Kapitola

Už nějakou tu dobu hledám jeho chatku. Pořád si v hlavě opakuji tu větu 'Tam,kde všichni chodí obloukem' ...

Rozhlédl jsem se zoufale kolem a náhle zahlédl trochu více moderní chatku. Všichni chodili tak metr od ní a ani se na ni neopovážili podívat.

,,To je ono..." Řekl jsem si vítězně a doběhl k chatě. Všichni se na mě ustrašeně podívali a dokonce jedna dívka řekla něco jako 'doufám,že se mu nic nestane..' .

Co by se mi asi mělo stát? Nevím,co mají všichni za problém...

Zaťukal jsem na dveře s číslem 77 a po chvilce ticha jsem zaslechl kroky. Dveře se otevřeli a v nich stál Jungkook,připravený jít.

Usmál jsem se na něj a jako pozdrav mu zamával. On mě ale nijak nepozdravil a jen prostě vyšel ven a zabouchl dveře.

Zamířil pryč od chatky a já tam jen zmateně stál a nikam se nehl. Jungkook se na mě ohlédl a řekl mi chladně. ,,Ty nechceš létat?"

Probudil jsem se z myšlenek a doběhl za ním. Společně jsme došli někam na menší mýtinku,kde jsme si stoupli doprostřed a Jungkook promluvil.

,,Dokážeš vzlétnout?" Zeptal se mě klidně. Trochu nejistě jsem přikývl a on mě hlavou pobídl,ať to tedy předvedu.

Roztáhl jsem od sebe má mohutná křídla a do pár sekund vzlétl. Ve vzduchu jsem se vítězně usmál a podíval se na Jungkooka,který najendou byl vedle mě ve vzduchu.

Trochu jsem se polekal a malém to neudržel. Naštěstí mě chytil Jungkook za zápěstí a já kvůli němu nespadl.

,,Mám ti pomoci,nebo to zkusíš sám?" Zeptal se mě při pohledu dolu. Na sucho jsem polkl a řekl mu nejistě. ,,Byl bych r-rád,kdyby jsi mě chytal.." Jungkook přikývl a než jsem se nadál,stál na zemi, připraven mě kdykoliv zachránit.

Zhluboka jsem se nadechl a letěl dolu. Celou dobu jsem byl zaměřený na to,že mě kdyžtak Jungkook zachrání a nenechá mě si ublížit...

A asi díky tomu,jsem v pořádku,krásně a ladně přistál.

Doširoka jsem se usmál a Jungkook mi zatleskal. ,,Tak,teď znovu.." Řekl mi přísně. Přikývl jsem a vzlétl nahoru. Zase jsem přistál bez chybičky...

Po nějaké chvíli jsme to zkusili bez jeho pomoci. To ale nebyl dobrý nápad...

Pokaždé, když jsem byl třeba metr nad zemí, tak se mi zamotala křídla hlava a já spadl na zem...

Nevím z čeho to bylo,ale pokaždé,kdy tam nestál Jungkook,nedokázal jsem v pořádku přistát...

,,Nechápu,co se děje.." Řekl Jungkook a zvedl mě do náručí. Položil mě na nohy a já se oklepal od špíny.

,,Zkusíme to ještě zítra... Teď by sis měl odpočinout..." Řekl mi a rozcuchal mi vlasy. Nad tím jsem celý ztuhl a mé tváře nabrali barvu rajčete.

Jungkook se rozešel pryč a naštěstí si nevšiml mé reakce,takže jsem se propleskl a doběhl za ním.

****

Doprovodil jsem Jungkooka k jeho chatce a ještě jednou mu poděkoval. Poté jsem šel směrem na záchody,kde jsem vykonal svou potřebu a vyšel ven.

Skupinka nějakých andělů tam stála a mezi nimi ten bělovlásek. ,,Helemese... Tady jsi.." Řekl mým směrem a ušklíbl se.

Zmateně jsem se na něj podíval a rozhlédl se kolem sebe. Ukázal jsem na sebe prstem a bělovlásek se jen zamračil. ,,Ano,myslel jsem tebe.." Dodal naštvaně.

Sešel jsem schody a ostatní ze skupinky se začali ke mně přibližovat.

Začal jsem couvat,než jsem spadl,kvůli podělanému kořenu, na zadek. ,,Agh.." Zavrčel jsem a podíval se na ně.

Bělovlásek se napřáhl a......