abaratis [vkook]

58. Kapitola

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
Napřáhl jsem se a připravil ho udeřit. Celou svou silou jsem se teda napřáhl a praštil ho.
Otec začal kašlat a z jeho nosu se spustil potok krve.

Pokračoval jsem. Ani jsem nevěděl,co mě k tomu vedlo. Prostě jsem chtěl vyhrát. Chtěl jsem mu ukázat,že jsem silný...

Dával jsem mu ránu za ránou.

Až po nějaké chvíli jsem si uvědomil,co vlastně dělám. Zastavil jsem se a pohlédl na mého otce,který ležel podemnou,celý od krve,sotva dýchající.

Rychle jsem od něho odstoupil a stoupl si rovně. ,,Vzdej se otče." Nařídil jsem mu.

Otec se sekaně nadechl a vyplivl krev.

,,V-vz-zdávám se.." Zamumlal a celá tělocvična začala jásat.

Já tam jen stál a cítil,jak je všechno zpomalené.

Nechtěl jsem ubližovat svému vlastnímu otci,ale musel jsem...

Došel jsem k němu a podíval se do jeho krvavé tváře. S povzdechem jsem si sundal mikinu a podepřel mu hlavu.

Rozhlédl jsem se kolem a pohledem našel ochranku. Přikývl jsem a oni tak k nám doběhli a začali ho ošetřovat.

Když ho odnesli,ulevilo se mi.

S oddechem jsem si prokřupl krk a otřel si krev ze rtu.

,,Jungkooku!" Vypískl někdo,což mě donutilo otočit se.

Než jsem se nadál,přiběhl ke mě Tae,který mi skočil do náručí a já ho tak reflexně chytil pod zadkem,aby mi nespadl.

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Vyhrál! Usmál jsem se mým boxy úsměvem a začal se s Jinem objímat. ,,Vyhrál! Vyhrál!" Radoval jsem se.

Jin se ode mě odtáhl a nechápavě se na mě koukl.

,,Proč se tolik raduješ? Ty s ním něco máš?"

Zastavil jsem se. Já mu to vlastně neřekl! Plácl jsem se do čela a v mysli si zanadával.

Nic jsem mu na to neodpověděl a s širokým úsměvem se rozeběhl za ním.

,,Jungkooku!" Vypískl jsem,na což se otočil.

Skočil jsem mu do náručí a on mě samozřejmě chytil. Objal jsem ho a usmál se,při odtáhnutí od jeho krku.

Pohlédl jsem do jeho očí a doširoka se usmál.

,,Vyhrál jsi!" Vypískl jsem.

Jungkook se usmál a přikývl. ,,Díky tobě."

Nad tím jsem trochu zčervenal. Jemně jsem ho plácl po ruce,nad čím se zasmál jeho hlubokým hlasem.

Věnoval mi pusinku na rty a já mu ji ovšem vrátil.

,,Může mi někdo sakra vysvětlit,co se tu děje?!"

Ohlédl jsem se a spatřil Jina,který měl ruce v bok a ta jeho maminkovská intuice z něj doslova šířila.

,,Jinie~"

V tu chvíli jsem si všiml Namjoona,který si položil svou ruku na Jinův bok. Ten nad tím zrudl a pohledem zamířil na druhou stranu.

Slezl jsem z Jungkooka a ten mě chytil za ruku,přičemž se na mě jen usmál a dál semnou pozoroval situaci.

,,J-joone? Co tu děláš?" Vykoktal ze sebe Jin.

,,Já? Jdu si pro tebe." Řekl mu s úšklebkem.

Jin na to zrudl ještě více a rajče je na něj v tuhle chvíli málo rudé,aby se mu podobalo.

Namjoon se na nás podíval a nenápadně mrkl. Poté bez váhání vzal Jina za zápěstí a odtáhnul ho pryč.

Já tam jen stál a musel se nad nima zasmát. Byli spolu roztomilý.

,,Tak...my by jsme už taky měli jít." Vydechl Jungkook jemně,na což jsem se na něj podíval a usmál se.

,,Do-.."

Než jsem stačil odpovědět,Kook si mě hodil přes rameno a vzlétl do vzduchu,kde jsem se ho chytil,abych náhodou nespadl.

Jungkook tedy s menším úšklebkem odletěl a totálně ignoroval to,jak jsem mu nadával,aby mě pustil.