abaratis [vkook]

23. Kapitola

Celou cestu do jídelny,jsme s klukama z našeho týmu kecali. Byli vážně super a docela se divím, že jsem si jich předtím nevšiml.

,,Odkud vlastně jsi Taehyungu?" Zeptal se mě Eunwoo,při odkopnutí nějakého kamínku, ležícího na cestě.

,,Z Busanu. A ty?" Řekl jsem a poplácal si na hruď. Zasmál se tomu a napodobit mě,při slovech. ,,Já jsem ze Seolu."

Chápavě jsem přikývl a uchechtl se. Jsou fakt super. Jsou lepší,než moje parta na zemi. A to se dá,co říct...

Když jsme konečně dorazili do jídelny,zabrali jsme si stůl a zasedli,jako správná parta středoškoláků.

Chvíli jsme si povídali,když jídelna zase zmlkla a já přesně věděl proč. Pohledem jsem začal hledat Kooka a když jsem ho konečně našel,uvědomil jsem si,že se mračí a stojí přímo vedle mě.

,,Jdeme." Řekl nahněvaně a za ruku mě začal táhnout ven. Snažil jsem se vytrhnout z jeho sevření a po chvilce se mi to i povedlo.

,,Co to děláš? Kam jdeme?" Začal jsem se zmateně vyptávat.

Jungkook s povzdechem protočil oči a zvedl mě do náručí. Jako reflex jsem se ho chytil kolem krku a on tak bez žádných otálení,vyletěl z jídelny pryč.

Podíval jsem se mu do obličeje a začal ho tak trochu zkoumat.

Vypadal dost naštvaně,což mě trochu vyvedlo z míry. Neviděl jsem ho nikdy takhle naštvaného.. To je asi proto,že ho znám dva dny. Heh...

Odletěl semnou k jeho chatce,kde doslova rozkopl dveře a nahned je za námi zabouchl. Položil,spíše hodil,mě na gauč a ruce si opřel vedle mé hlavu,tudíž byl dost blízko mému obličeji.

,,C-co to d-děláš?" Zakoktal jsem na něj plaše, přičemž se mi mé tváře zbarvili do malinové barvy.

,,Proč se s nimi bavíš!?" Zeptal se,jako kdyby...

Žárlil?

,,C-cože?" Tak trochu jsem ho nepochopil. Vždyť se známe jen malou chvilku a on se teď choval a pořád chová,jako kdyby byl můj přítel!

Tedy,né že by mi to vadilo...

,,Ptal jsem se,proč se s nimi sakra bavíš?!" Řekl mi důrazněji,pořád s pohledem upřeným do mých kaštanových očí.

Na sucho jsem polkl a odhodlal se promluvit.

,,J-jsou super... J-je s nima sranda." Vysvětlil jsem mu zaraženě. Jungkook se na mě ještě více zamračil a už už chtěl něco říct,avšak se zastavil.

Uvědomil si,co dělá a rychle se ze mě zvedl.

Podíval se na mě a poté rychle pohledem uhnul pryč. Co to k sakru? ,,Jdi pryč." Vydechl Jungkook chladně. Zmateně jsem se na něj podíval a snažil se zjistit,zda to myslí vážně.

,,Řekl jsem,aby jsi šel pryč. Hned!" Trochu jsem se nad jeho tónem lekl a cukl sebou.

Co nejrychleji jsem se zvedl a odešel pryč,s pocitem,že se ve mně opět něco zlomilo.

Utekl jsem do naší chatky,kde k mému štěstí nikdo nebyl a zalehl do své neustlané postele.

Schoval jsem si tvář do polštáře a ucítil slzy, tlačící se ven z mých očí.

Proč tolik bolelo,když to řekl? Vždyť mě jen vyhodil... Nic hrozného to nebylo...

A nebo bylo?