abaratis [vkook]

33. Kapitola

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Právě teď jdu po chodbě. Jsem tak moc zmatený,že jsem celé tři hodiny nebyl přítomen na hodinách. Fyzicky ano,psychicky ne...

,,Tae? Jsi v pohodě?" Zeptal se mě Jin,trochu ustaraným tónem. Mamča je tady.

,,Jo." Odpověděl jsem mu jednoduše.

Jin se na mě podezdřívě podíval a zamyslel se nad něčím. ,,Tae...Vím,že se něco děje. Potřebuješ si popovídat?" Vydechl.

,,V pohodě..." Zamumlal jsem při odkašlání.

,,Možná by mi pomohli ty tvoje palačinky.." Dodal jsem nevinně. Jin se nad tím hlasitě zasmál. ,,Dobře...Pojď,udělám je." Poplácal mě udýchaně po rameni a tak jsme zamířili do kuchyně.

Jeho palačinky jsou moje spása. Jsou výborné a nedokážu se jich nabažit! Škoda,že není nějaký světoznámý kuchař,určitě by ho každý miloval...

****

,,Jsou dobré?" Zeptal se mě po uklizení nádobí.

Souhlasně jsem přikývl a vychutnal si poslední spousto mé milované palačinky. ,,Ahoj miláčku~" Řekl jsem kousku palačinky a strčil si to do pusy.

Jin se nad mým chováním jen zasmál. Někdy mi fakt připomínal zvuk mytí oken.

Když jsem si po sobě uklidil talíř,zamířil jsem na pokoj za Hobim. Ještě jsem poděkoval Jinovi a ten jen řekl,že to byla maličkost..

Zase na chvíli s lehkou hlavou jsem se rozešel do mého pokoje. Dorazil jsem a podíval se po pokoji. ,,Hobi?" Řekl jsem přes pokoj.

Nic. Nikdo se neozval. Nechal jsem to být a zalezl si do postele,kde jsem se následovně zachumlal do peřin a do pár minut usnul.

𝐉𝐢𝗺𝐢𝐧 𝐩𝗼𝐯

,,Namjoone... Měli by jsme to nějak vyřešit. Tohle nejsou dobrá znamení. Tvůj otec doslova zuří..." Řekl jsem Joonovi při starostlivém pohledu do tváře.

,,Jimine...Já vím. Ale,otec je holt takový. Nevím,co se kde pokazilo. Dříve byl jiný a prostě... Nevím. Bojím se,že by mohl udělat něco hrozného.." Zamumlal Namjoon  posmutněle.

Pro povzbuzení jsem se pousmál a chytil ho za ruku,jelikož jsem věděl,na co doráží...

,,Neboj se. Nenecháme ho v tom samotného. Taky nenecháme tvého otce něco provést,ale.." Vydechl jsem nejistě.

,,Jungkook potřebuje znát pravdu. Potřebuje vědět,co je zač. A pokud ho od toho budete jen odstrkovat a zabraňovat tomu,bude to jen a jen horší."

Trošku jsem ho pokáral,ale mám pravdu...

Namjoon si zoufale povzdechl a prohrábl si vlasy. Upřímně ho teď lituji. Lituji jeho,Jungkooka a prostě... Bojím se o ně.

,,Já vím...Budeme mu to muset říci,nebo mu to nějak nadznačit." Řekl Namjoon při pohledu do mých očí.

Usmál jsem se a přikývl. ,,Ano. Myslím,že bude lepší,kdyby to zjistil po částech. Bylo by toho na něho moc.."

,,Dobře." Vydechl Namjoon chápavě.

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Nevím proč,ale celý den mám pocit,že mě někdo sleduje. Je mi to dost nepříjemné. Vám by se taky nelíbilo,kdyby jste šli po chodbě školy a cítili na sobě několik očí...

Je to dost děsivé...

,,Tae? Nechceš jít dnes na tu školní párty?" Zeptal se mě Hobi nadšeně. Usmál se na mě tím svým úsměvem a já se musel usmát též.

Jemu ten úsměv vážně nikdy nezmizí z tváře..

,,No...nevím. Vy jdete?" Zeptal jsem se jich.

,,Já jdu." Řekl Jin rozhodnutě. Přikývl jsem a podíval se na Hobiho,který přikývl jako souhlas.

,,Dobře tedy.." Vydechl jsem a pousmál se.

Kluci radostně vypískli a tak jsme se tedy došli připravit na tu školní párty...