abaratis [vkook]

43. Kapitola

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
Už na to kašlu. Nehodlám poslouchat mého otce. Nehodlám se nechat okrást o člověka, kterého miluji. O mého Taehyunga. Nikdy.

Otec myslí jen na sebe. A to mě štve nejvíce. Vždy myslel jen na sebe. Ne na mě,nebo na Joona. Už jsem si sice zvykl,..ale to nezmění fakt,že mi to dost vadí.

Budu se s Taehyungem vídat. Budu s ním chodit ven. Budu se s ním mazlit. Budu se s ním líbat. Budu dělat všechno,co se mi jen zachce. A otec mi v tom nijak nezabrání.

Ještě bych se potřeboval Joona na něco zeptat..

Tak jsem tedy změnil směr chůze a zamířil do jeho kanceláře. Ještě štěstí,že je ředitel. Můžu si s ním kdykoliv pokecat. I když né někdy úplně příjemně...

Jako slušný student jsem zaťukal na dveře jeho pracovny. Když se ozvalo slovo 'dále', tak jsem tedy vešel.

Namjoon se na mě tázavě podíval,načež já jsem zavřel dveře a nejistě za ním došel. Sedl jsem si do křesla a zhluboka se nadechl.

,,Potřebuji něco vědět.." Vydechl jsem. Namjoon nadzvedl obočí a naklonil hlavu na bok. ,,Co je to?" Zeptal se.

,,Co jsem zač? Proč mám to prokletí?" Joon se nad mou otázkou zastavil.

Aby jste byli v obraze. Včera ráno jsem se ulil z hodiny a došel do knihovny. Našel jsem si něco o naší historii. A vyčetl jsem,že je normální mít anděla. Ale co není normální je,že k sobě ze začátku NIKDY necítí sympatie.

Měli by se ze začátku nesnášet a poté až milovat. Ale,já se s Taehyungem začal bavit a nikdy jsem k němu žádný odpor necítil...

Cítil jsem k němu neuvěřitelného. A to mi nedalo. Potřeboval jsem vědět,co jsem. Tohle není normální. Žádný anděl nepotká anděla, kterého by ihned miloval...

,,Co jsi? Jsi si jist,že to vážně chceš vědět?" Tak touhle otázkou mě trochu zarazil. To je to něco tak hrozného? Teď mě opravdu děsí...

,,Chci. Chci to vědět." Odpověděl jsem odhodlaně. Namjoon se na mě podíval a povzdechl si. ,,Dobře teda.."

,,Jungkooku... My,jakožto andělé, máme více druhů. Což víš. Jsme padlí andělé,jsme čistí andělé a jsme taky démonové. Ti jsou však ve vězení.."

,,Pan učitel ti určitě říkal,že padlí andělé jsou andělé,které tvůj otec seslal na zem chránit lidskou rasu. Čistí,jakožto já,jsme andělé,kteří máme krev pouze andělskou. A démoni. To jsou duše,které se z andělů dostali do lidí."

,,...snažíme se je pochytat a zneškodnit je. Ubližují jak nám,tak i lidem. A to není dobré... No a. Je tady jedna legenda." Řekl Namjoon, přičemž jsem napnul uši.

,,Legenda praví,že tu mezi námi žije anděl. Není to ledajaký anděl. Má obrovskou sílu. Jeho síla se obnovuje člověkem,kterého miluje. Ale,legenda také pravý,že onen rod tohoto anděla vyhynul..."

A já s tím mám společného co?

,,Ten rod,..se nazývá Abaratis. Je to rod,kde žili ti nejsilnější andělé. Láska k dotyčné osobě,jim dávala sílu."

Namjoon přestal mluvit a z šuplíku vytáhl nějaké pouzdro. Byly na něm nějaké znaky, které mi něco připomínaly. Nedokázal jsem si ale vzpomenout co...