abaratis [vkook]

12. Kapitola

Někdo mi OPĚT podkopl nohu a já viděl,jak ležím na zemi. Avšak jsem se při cestě k zemi zastavil a nepadal...

Někdo mě za ruku přitáhl k sobě a já narazil do Jungkookovi vypracované hrudi.

Vykulil jsem z šoku oči a koukal se do těch Jungkooka. Ten byl nějak podivně klidný,což mě dost znervóznilo.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě svým nízkým hlasem. Plaše jsem přikývl a on mě tedy pustil. Odstoupil jsem kousek od něj a sklopil na zem můj načervenalý pohled...

Aishh... Co to děláš?! Vzmuž se KIME TAEHYUNGU!

,,Hej Tae? V pohodě?" Zeptal se mě najednou Hobi. Zvedl jsem k němu můj pohled a zamračil se. Bouchl jsem ho do ramene a on ihned udělal ublížený pohled.

,,Jak jsi mě mohl nechat samotného? Ty jseš teda kamarád Hobine.." Dodal jsem nabručeně. Hoseok se pobaveně zasmál a rozcuchal mi vlasy.

,,Prosim tebe...Nedělej zase hérečku. " Po tom,co mi rozcuchal vlasy,jsem ucítil pohled na mé maličkosti...

Jako,kdyby se někdo koukal na mě,ale zároveň na Hobiho... A nebyl to nějak extra hezký pohled...

,,Dobře! Teď se seřaďte! Jdeme se nastěhovat do chatek!" Zvolal na nás Namjoon.

Všichni jsme se tedy rozešli směrem k chatkám a začali si vybírat.

****

Vybrali jsme si nějakou chatku. Upřímně jsem s těmi Hobiho kamarády být nechtěl... Jin mi nevadí,ale ten Jack,Chaneol,Felix... Fakt ne...

,,Hej Hoši! Jdeme se připravit na jídlo!" Řekl nám Hobi a nahned se všichni zvedli a odešli ven. Já jsem si vzal mobil a přezul se. Doběhl jsem jako nějaký ocásek za nimi a dorazili jsme do jídelny,kde už bylo dost lidí.

Kluci si vybrali stůl a sedli si. Přišel jsem k nim a všiml si,že je stůl úplně plný. Povzdechl jsem si a Jin na mě promluvil.

,,Počkej,jdu si s tebou-.." ,,Pohodaa.. Sednu si někam jinam." Přerušil jsem ho a mrkl na něj. Jin přikývl a já se teda rozešel někam jinam.

Celá jídelna byla zaplněná... Opět jsem si povzdechl a zamířil odnést jídlo s myšlenkou,že nebudu jíst.

,,Tady je volno.." Ozval se hluboký hlas. Ohlédl jsem se,stejně jako všichni v jídelně a všiml si Jungkooka,který se na mě kouká a čeká,než si přisednu.

Poslušně jsem přikývl a došel k jeho stolu. Sedl jsem si naproti němu a rozhlédl se po jídelně,kde jsem se střetl s pár lidmi pohledem.

,,Nevšímej si jich a v klidu jez..." Řekl mi Jungkook a já se na něho podíval. Měl dost chladný obličej,nijak se neusmíval a ani nedával najevo žádné emoce...

,,Hmm.." Zamumlal jsem jako odpověď a dal si do pusy sousto nudlí.

Za celý oběd jsme já ani on nemluvili. Bylo to nervózní ticho,které tak nesnáším...

,,Jak dlouho jsi na téhle škole?" Zeptal se mě Jungkook. Podíval jsem se na něj a na sucho polkl. Proč jsem doprčic tolik nervózní?!

,,Zhruba tři dny.." Odpověděl jsem mu jednoduše. Jungkook pokýval hlavou a znovu se mě zeptal. ,,Už umíš létat?"

Povzdechl jsem si. ,,Asi ano... Jen mi nejde moc přistávat..." Zamumlal jsem spíše pro sebe. Jungkook se tentokrát zamyslel. ,,Pokud budeš chtít,mohl bych ti pomoci..."

Šokovaně jsem se na něj podíval a usmál se. ,,Byl bych ti vděčný... Slyšel jsem,že to tady budu potřebovat.." Na to Jungkook přikývl a ještě dodal.

,,Každý rok se to tady mění... Před sedmi lety tady byla olympiáda,která se po třech letech zrušila... A až do teď by na programu měl být andělský Baseball."

,,Andělský Baseball?" Zeptal jsem se,jestli jsem náhodnou nepřeslechl. Souhlasně přikývl a dal si sousto do pusy. ,,Potom ti to vysvětlím... V 13:00 buď u mé chatky.." Řekl a vstal.

,,A kde je tvá chatka?" Zeptal jsem se ho před odchodem. Jungkook se na mě ohlédl a řekl. ,,Tam,kde všichni chodí obloukem.." Po těchto slovech se otočil a odešel pryč.

,,Tam,kde všichni chodí obloukem"....