abaratis [vkook]

38. Kapitola

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
Tak jo... Teď mám šanci. Doběhl jsem mého Hyunga a poklepal mu na rameno. Namjoon se na mě ohlédl a tázavě se na mě podíval.

Než stačil cokoliv říci,začal jsem já.

,,Potřebuji si o něčem promluvit." Namjoon trochu zaraženě přikývl a tak jsme zamířili k němu do kanceláře. Tam se posadil na svou točící židli a já naproti němu do křesla.

,,O čem potřebuješ mluvit Kooku?" Zeptal se jeho hlubokým hlasem. Na sucho jsem polkl a nadechl se. ,,O mně."

Namjoon nadzvedl jedno obočí a naklonil hlavu na bok. ,,O tobě?" Vydechl. Souhlasně jsem přikývl a povzdechl si.

,,Nerad to říkám,ale potřebuji pomoc. Jsem zmatený. Jsem úplně mimo. Zamotal mi hlavu a já prostě nevím,co mám dělat.." Řekl jsem mu.

Namjoon se zamyslel. ,,Myslíš Taehyunga?" Nad tím jménem jsem si musel povzdechnout. Přikývl jsem a hlavu sklopil do mého klína.

,,Děje se s vámi něco? Cítíš něco?" Zeptal se mě Namjoon zkoumavě.

,,Nevím... Mám strašnou potřebu být s ním. I když vím,že nemohu. Mám pocit,že mi něco chybí,když se s ním nevídám. Chybí mi... A to ani nevíš jak.." Zamumlal jsem při mnutí rukou v klíně.

,,Nevím,proč mi tolik chybí. Známe se jen chvíli a prostě... Jako kdyby se mi zbořil svět." Namjoon se na mě pousmál.

,,To je v pořádku. Takhle funguje láska Kooku."

Láska? Takže já ho doopravdy miluju??

,,Proč mám pocit,jako kdybych ho někdy předtím viděl? Proč mi připadá,jako kdybych ho dříve znal?" Zeptal jsem se ho svým normálním hlasem.

Nad mými otázkami se Namjoon zastavil. Nadechl se a prohrábl si vlasy. ,,No..." Začal.

,,Řeknu ti jeden příběh. Je to o muži,který měl dva syny. Miloval je nadevše. Dokázal by za ně dát i život. Jeden den jeli na projížďku okolím. Jeho nejmladší syn se ztratil v lese a nedokázali ho najít..."

,,Ten den večer se jeho nejmladší syn vrátil. Avšak byl jiný. Nepamatoval si kdo je,kde je nebo co dělal." Namjoon si povzdechl a pokračoval.

,,Muž si začal dělat starosti. Proto se vydal do lesa. Jel tam sám. Bez jediného vojáka,či pomoci. Ztratil se a našel menší jeskyni. Do té jeskyně zamířil a potkal se s ženou."

,,Ta žena mu dala něco k jídlu a pití. Muž se jí začal vyptávat na různé otázky. Avšak mu připadalo něco divného. Věděla vše o jeho životě. Znala každičký detail jeho života..."

,,Dostali se k jeho nejmladšímu synovi. Stařena řekla,že je to proroctví. Proroctví,kde se změní a až najde svého anděla,vrátí se jeho povaha. Ale to jen,pokud bude chtít..."

,,Také mu řekla,že v proroctví je určeno,že se mu něco stane. Stane se něco strašného,což mu zaviní láska..."

,,Největší chyba byla,že si neposlechl konec proroctví. U toho konce mohlo být tolik změn a on to tak...zbabral."

,,Tak tedy muž zakázal cokoliv,co by mu mohlo pomoci k lásce. Nechtěl,aby se jakkoliv zamiloval. Nechtěl,aby se proroctví splnilo. Jenže.."

,,...čím více se o to snažil,tím více ubližoval svému synovi. Mladík rostl a rostl. Pomalu se z něho vytrácela duše. Jeho srdce se stalo kamenné a nikdy nedokázal milovat..."

Namjoon se mi podíval hluboko do očí a dodal.

,,A ten chlapec,jehož jméno každý zná, potkal chlapce,který ho dokáže jako jediný změnit."

,,Který ho přiměje opět milovat..."