abaratis [vkook]

40. Kapitola

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Právě teď stojím na balkóně a koukám ven po okolí. Potřebuji si pročistit hlavu. Jungkook mě totálně mate. Nedokážu se na nic prostě soustředit... Jen na něj.

Z mých myšlenek mě přerušil zvuk. Podíval jsem se vedle na balkón,který byl větší a pravděpodobně i dražší,jelikož to byl pokoj... Jungkooka?

Jungkook došel ke kraji balkónu a opřel se o zábradlí rukama. Vypadal dost...vystresovaně.
Prohrábl si vlasy a ihned na to padl na kolena.

Chtěl jsem mu pomoci,ale nemohl vědět,že jsem ho viděl. Takže jsem zůstal schovaný za rohem a pozoroval ho...

Jungkook tam chvíli klečel,dokud nedal pěstí do podlahy. Dal dost silnou ránu. Protože se na zemi objevila trhlina. Za tou ránou pokračovala další a další.

Nemohl jsem se na to koukat. Vyběhl jsem zpoza rohu a vzlétl. Ze všech sil jsem doletěl k němu na balkón a při přistání ho omylem srazil. Pořád mi to nejde heh..

Zvedl jsem hlavu z Jungkookovi hrudi a podíval se mu do tváře. Měl docela překvapený pohled. No,..já bych ho měl v tomhle případě taky....

Nějakou tu chvíli jsme si koukali do očí. Ani jeden z nás nechtěl přestat. Jedině u něho mi to dělalo divný pocit v břiše. Jedině s ním mi to připadalo příjemné...

,,Nechceš se zvednout?" Zeptal se Jungkook svým chladným hlasem. Rychle jsem se vzpamatoval a stoupl si. ,,P-promiň.." zakoktal jsem.

Jungkook se tedy zvedl také,ale zastavil se,když viděl můj pohled na jeho ruce.

Vypadalo to strašně. Z jeho rukou kapaly potoky krve,po zemi byla krev a celkově to vypadalo,jako kdyby někoho zavraždil.

,,Je to-.."

,,Není to v pořádku." Odsekl jsem mu,přičemž jsem vešel do jeho pokoje. Jungkook se zamračil a doběhl zamnou dovnitř.

,,Jdi pryč Taehyungu. Tady nemáš co dělat.." Tahle slova bolela... Ale neodešel jsem. Zůstal jsem.

,,Neodejdu do té doby,dokud tvoje ruce nebudou ošetřené." Oznámil jsem mu rozhodnutě,což Jungkooka donutilo poraženě souhlasit.

Našel jsem u něho v koupelně nějaký ručník a namočil ho do vody. Poté jsem za ním přišel a posadil na postel. Vzal jsem jeho ruku a obhlédl rány.

S povzdechem jsem vzal mokrý ručník a opatrně mu začal ruku mýt. Jungkook bolestně zavrčel a tak jsem se snažil být co nejjemnější..

𝐉𝐮𝐧𝐠𝐤𝗼𝗼𝐤 𝐩𝗼𝐯
Nechtěl jsem,aby odcházel. Chtěl jsem,aby zůstal. Chtěl jsem,aby mě miloval. Chtěl jsem s ním být pořád. Cítit jeho doteky,cítit jeho tělo..

Jenže jsem nevěděl,jak to udělat. Bál jsem se, že mě nemiluje tak,jako já jeho...

Ruce mi opatrně a jemně ošetřil. Celou dobu dával pozor,aby mě to nebolelo tolik. Byl rozkošný,jak se soustředil. Vypadal jako medvídek.

,,Hotovo.." Vydechl úlevně,když mi domyl ruku. Obě dvě ruce mi obvázal obvazem,který ani nevím,kde splašil a opět se mi podíval do očí.

Ten jeho pohled mě jednou zabije...

Je tak krásný,až se mi chce brečet. Je mi líto, že mě nemiluje.. Že to není můj anděl... Že-..

,,Bolí to moc?" Zeptal se mě potichu. Chvíli jsem si ho mlčky prohlížel. ,,Ani ne.." Řekl jsem mu při pohledu na jeho rty.

Aishh... Přestaň se tam dívat ty idiote!

Taehyung uhnul svým pohledem pryč,což mě trochu překvapilo.

Tak tedy budu ten dominantní zlatíčko...