abaratis [vkook]

45. Kapitola

𝐓𝐚𝐞𝐡𝐲𝐮𝐧𝐠 𝐩𝗼𝐯
Dnešní výuka skončila. Konečně. Můžu si jít trochu užít den! A netrčet tady ve třídě,kde probíráme úplný hovadiny.

,,Tae? Nechceš s náma dneska ven" Zeptal se mě Hobi,při jeho krásném sluníčkovém úsměvu. ,,A kam?" Zeptal jsem se,když jsem se probudil z transu mých myšlenek.

,,Třeba někam do parku. Můžem jít i na pizzu." Odpověděl tentokrát Jin. Zamyslel jsem se. Mohl bych s nimi jít. Přece jen,..už jsem s nimi dlouho venku nebyl.

,,Tak-.."

,,Dnes ne. Dnes má program semnou." Ozval se hluboký hlas,který patřil tak krásnému majiteli. Ohlédl jsem se a spatřil Jungkooka.

Měl nasazený dost naštvaný obličej. Asi žárlil...

,,Proč ne?" Zeptal se Jin s rukama v bok. Jungkook se na něj podíval a ušklíbl se. Došel k nám a pohlédl mi do očí.

,,Protože je můj. A dnešek mám zabraný já." Nad jeho slovy jsem zčervenal. Bylo hezké,jak si mě bránil...

,,Cože?!" Vyjekl Jin. ,,Tak to ne. Tae patří mně. Já jsem jeho a on zas můj." Řekl Jungkookovi Jin svým maminkovským hlasem.

Jungkook se zamračil a už už chtěl něco říci, avšak ho něco zarazilo.

,,Proč se o něho tolik zajímáš Kooku?" Zeptal se Hobi s nečitelným výrazem.

Kook celý ztuhl. Podíval se na Hobiho a jen si jeho obličej prohlížel. Byl jsem z jeho reakce zmatenej. Hobi říkal,že si dříve dost rozuměli.

Třeba to je kvůli tomu...

,,To ti může být jedno." Odsekl mu Jungkook zase svým normálním chladným tónem.

Tenhle tón mi na něm začíná dost vadit,když vím,jak hezký a jemný hlas dokáže udělat...

,,Přestaň zavádět hádku Jeone." Prskl na něj Hobi. Tak tohle teda ne. Není dobrý,pokud se tyhle dva budou hádat. Nedokázal bych je potom zastavit.

Jemně jsem zatahal Jungkooka za ruku a ten se trochu probudil. Podíval se na místo,kde ho držím a poté do mých očí.

Když pochopil,povzdechl si. Podíval se na kluky a trochu od Hobiho odstoupil. ,,Jdeme." Řekl a chytil mě za ruku. Poté mě začal táhnout pryč a vůbec se o ně nestaral.