abaratis [vkook]

48. Kapitola

,,Nikam nepůjdeš zlatíčko." Řekl mi a já na sucho polkl.

Jungkook mi ruku položil na jeho rameno a tu druhou na tu mou,přičemž jsme vypadali asi dosti vtipně. Jungkook mě totiž pořád přidržoval za boky,abych nespadl.

,,Chápu,že vás na zemi neučili tančit." Vydechl trochu pobaveně. Podíval jsem se na jeho pobavený výraz a mírně se zamračil.

Pustil jsem se ho a plácl ho po ruce,což jsem dělat neměl. Začal jsem padat na zem a už
cítil tu studenou podlahu na mém obličeji.

Avšak jsem otevřel oči a všiml si,jak mě Jungkook drží a přidržuje za boky. ,,Dávej pozor Tae.." Vydechl a zase nás dal do správné pozice. Zachránce můj...

,,Teď se trošku narovnej." Řekl mi jemně, přičemž jsem tak provedl. Pomalu a něžně semnou začal tančit a zároveň vysvětlovat každičký detail tance.

Cítil jsem,že se na nás hodně lidí kouká,ale snažil jsem se to ignorovat. Přecejen si nenechám si zkazit tak krásný moment...

,,Co se děje?" Zeptal se mě jemně Jungkook, když jsem se asi nechal unést svýma myšlenkama. Podíval jsem se na něj a povzdechl si.

,,Všichni se na nás koukají..." Vydechl jsem potichu. Jungkook se ušklíbl a nahnul se ke mně. ,,Copak? Stydíš se Méďo?" Co to-.. Ne! N-nestydím!

,,N-ne." Řekl jsem mu. Jungkook si mě k sobě více přitáhl a zadíval se mi do očí.

,,Vážně? V tom případě si nenechám ujít tu chuť na tvé lahodné rty~" Řekl mi a naklonil se s myšlenkou,že mě políbí.

Rychle jsem se vzpamatoval a udělal něco jako lehké odstrčení. Položil jsem mu dlaň na hruď a tím ho trochu odtáhl.

,,P-prosím... Ne tady." Zakoktal jsem. Jungkook se pousmál a přikývl. Protočil se semnou jako s nějakou baletkou a přitom mi dal polibek,kterého si nikdo nemohl všimnout.

Trochu zaskočeně jsem se na něj podíval a on mi jen věnoval nevinný úšklebek. Nadzvedl mě a položil zpátky na podlahu.

Pustil mé boky a řekl mi jemně. ,,Jdeme. Mám žízeň a ty rozhodně taky." Radši jsem přikývl a tak jsme společně zamířili k Hobimu,který se na nás jen koukal.

S červenými tvářemi jsem popadl svůj kelímek a na jeden nádech všechen obsah vypil.

Hobi se tomu zasmál a Jungkook mě jen pozoroval.

,,Sluší vám to spolu." Řekl Hobi trochu hlasitěji, což mě trochu překvapilo. Bál jsem se jim říct o Jungkookovi. Bál jsem se,že by mě přestali mít rádi...

,,Díky Hobiii!" Vypískl jsem a objal ho. Jungkook se nad mou reakcí zamračil a nasadil žárlivý pohled.

Jakmile jsem se na něj podíval,pochopil jsem. Odtáhl jsem se od Hobiho a tak se Jungkook přestal mračit a měl neutrální pohled.

,,Jak dlouho jste spolu?" Zeptal se Hobi zkoumavě. Já na sucho polkl a podíval se na Kooka. No...my spolu vlastně nechodíme...

,,Zhruba dva týdny." Odpověděl Jungkook hned, když zaslechl otázku.

Počkat...Takže to bere,že spolu chodíme? Už od té pusy? Od toho polibku v jeho pokoji?

,,Kooku..." Vydechl Hobi do jeho očí. Jungkook se na něho tázavě podíval. ,,Chci,aby jsi byl šťastný,pamatuj si to. Nikdy jsem nechtěl-.."

,,Já vím Hobi. To já jsem to podělal. Omlouvám se ti za to, ale jinak to nešlo." Řekl mu najednou Jungkook.

Hobi se smutně usmál. Povzdechl si a chtěl promluvit,avšak ho něco zastavilo.