abaratis [vkook]

20. Kapitola

,,M-můžu tě obejmout?" Zeptal jsem se ho potichoučku,aby to kdyžtak nezaslechl...

,,Mohlo by ti to pomoci?" Zeptal se mě pořád stejným chladným tónem. Přikývl jsem a ihned na to mě Jungkook přitáhl do objetí.

Hlavu mi položil na jeho hruď a jemně mě začal vřískat ve vlasech.

Bylo to vážně příjemné. Ještě když jsem cítil tu jeho nádhernou vůni,jeho tělo blízko mého... Nahánělo mi to chvílema husí kůži.

,,Dobrou noc..." Řekl mi Jungkook a zavřel své nádherně vesmírné oči. Více jsem se k němu přitulil a řekl mu do hrudi ospale. ,,Dobrou noc.."

Po chvíli jsme ve společném obětí usnuli a nechali se unášet ve světě naší mysli.

𝙉𝙖𝙢𝙟𝙤𝙤𝙣 𝙥𝙤𝙫.

Hned ráno,co jsem se vzbudil,jsem se převlékl a ještě předtím osprchoval. Vzal jsem si mobil, klíče a strčil si je do kapes.

Poté jsem se rozešel směrem do Jungkooka chatky. Taehyung bude pravděpodobně ve své chatce,takže si s ním budu moci promluvit osamotě.

Dost jsem se o něj začal bát,jelikož takhle neomdlel zhruba šest let. Od té doby,co se uzavřel do sebe a přestal se všemi okolo komunikovat..

Mám nejmenší dojem,že Jungkook neví,co je zač a vlastně to asi ani vědět nechce...

Rozhodl jsem se,že až potká člověka,který mu změní život,řeknu mu to. Řeknu mu,co vše ho čeká a co je vlastně zač.

No nic. Teď se vraťme do Jungkooka chaty. Došel jsem po schůdkách ke dveřím. Pomalu jsem je otevřel a poté i potichu zavřel.

Otočil jsem se k jeho posteli a nemohl uvěřit svým vlastním očím.

Taehyung ležel s Jungkookem v posteli a navzájem se objímali! Abych podotkl,byli velmi roztomilý... Což mě napadá,že bych si taky už někoho měl najít!

Aishh... Já nechci zůstat jako starý anděl bez přítele...

No...Radši je nechám společně hajat a dojdu zatím připravit budíček.

S těmito myšlenkami jsem opustil chatu a došel za Jiminem.

𝙏𝙖𝙚𝙝𝙮𝙪𝙣𝙜 𝙥𝙤𝙫.

Probudil jsem se kvůli pohybu. Pomalu jsem otevřel oči a všiml si Jungkooka,který se snaží zvednout z postele.

Co kdybych ho trošku poškdálil?

Nějak jsem zabručel a více se k němu přitiskl. Jungkook na chvíli zkameněl a vůbec se nehýbal. Zkusil se zvednout ještě jednou,avšak jsem ho vždycky více k sobě přitiskl a nepustil.

Hehehehe..

Jungkook to po chvíli vzdal a přitulil se ke mně. Objal mě,ruce si obmotal kolem mého pasu a hlavu si umístil na mé rameno.

Nad jeho pozicí jsem ztuhl. Bylo mi to příjemné,to ano, ale vůbec jsem to nečekal. Nečekal jsem,že se ke mně natiskne a takto mě obejme...

,,Taehyungu...Vstávej." Řekl mi do ucha jeho hlubokým hlasem a já zahrál,že se probouzím. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na něj.

Když jsem si ,,uvědomil" ,jak to ležíme,zděsil jsem se. Vykulil jsem na něj oči a mé tváře nabrali růžovou barvu.

Jungkook se potom,co mě vzbudil,odtáhl a došel opět,ke svému kouzelnému kufříku. Vytáhl další čistá trička a došel ke mně.

,,Tady... Převlékni se a půjdeme na snídani." Řekl mi klidným hlasem a já ,jako vždy,přikývl a tričko si převzal.

Oblékli jsme se,připravili a po zhruba půl hodince jsme zamířili do jídelny na snídani.