abaratis [vkook]

5. Kapitola

,,Sakra! Co se ti stalo?!" Vyjekl starší muž na chlapce,který v ruce držel nůž a po zápěstí mu tekl proud krve. ,,Otče..." Zamumlal slabě chlapec a pousmál se.

Jeho otec k němu ustrašeně přiběhl a zápěstí mu zakryl nějakou látkou,kterou měl po ruce. ,,Prosím...Vydž..." Říkal mu ubrečeně.

Chlapec se jen slabě usmál a přidržel si látku na zápěstí. Starší muž ho vzal do náručí a odběhl někam do neznáma.

Jako vždy se teď vše změnilo na černo.

Stál jsem v nějaké knihovně a tam v rohu... Stál i nějaký chlapec. Chtěl jsem za ním dojít a zeptat se,kde to jsem,ale ze stropu najednou začali padat knihy.

Začal jsem utíkat a knihy vždy dopadly kousek za mou patu.

Doběhl jsem k nějaké slepé uličce. Otočil jsem se zády ke stěně a najednou....

Jsem se probudil. Celý zpocený a uchýchaný. Rozhlédl jsem se kolem sebe a všiml si,že jsem v mém novém pokoji.

Oddechl jsem si a všiml si Hobiho,který se na mě už koukal a propaloval mě pohledem. Upřímně,...vypadal dost děsivě...

,,C-co?" Zeptal jsem se ho. On zase přecvakl do svého normálního já a usmál se. ,,Nic,právě teď jsem tě chtěl vzbudit..." Zvedl se a protáhl si svaly.

,,Jdu se omýt jako první." Řekl mi a s úsměvem odešel do koupelny. Pomalu jsem si sedl na okraj postele a promnul si oči.

Aishh... Já tak nesnáším vstávání...

Porozhlédl jsem se okolo sebe a všiml si šatníku,který byl na mé půlce pokoje. Došel jsem k němu a podíval se dovnitř.

Vevnitř byla nějaká uniforma,spodní prádlo,asi patery džíny a několik triček.

,,Wauu..." Vydechl jsme z úžasu.

Netušil jsem,že tady bude tak velký výběr...

Vyndal jsem si něco a po chvilce se vyměnil s Hobim ve sprše.

****

Když jsme se dostatečně připravili,vyrazili jsme na hodinu. Kupodivu jsme neměli mít žádný sešit ani propisku... Což bylo divné.

Došli jsme do obrovské moderní místnosti,kde bylo několik stolů a židlí. Hobi se porozhlédl a všiml si nějaké skupinky v rohu.

,,Hoši!" Zavolal na ně. Ihned se na něj podívali a usmáli se. ,,Pojď!" Zvolal jeden z nich. Hobi mi nadznačil,ať ho následuji,tak jsem tedy šel.

,,Hoši! Chci vám někoho představit.." Řekl jim nadšeně. Všichni se na mě podívali a čekali,než nás představí.

,,Taehyungu... Tohle je Jin." Dotyčný na mě mávl. Usmál jsem se jako odpověď a on tedy pokračoval. ,,Jine... Tohle je Taehyung." Jin přikývl a řekl mile. ,,Moc mě těší.."

,,Mě také.." Řekl jsem mu nazpátek a přisedl si. Ty další kluky mi nepředstavil,ani nevim proč...

Do třídy vešel nějaký muž. Byl tak střední postavy,tmavé vlasy a na nosu mu nechyběli ty učitelské brýle.

,,Takže. Dnes si probereme novou látku. Pozorně poslouchejte a nezapomeňte si vše zapsat." Všichni přikývli a já jen zmateně poslouchal.

,,Jak si to mám jako zapsat,když nemám nic do čeho nebo čím?!" Vyjekl jsem tiše na Hobiho. Ten se uchechtl a vysvětlil mi.

,,Musíš to jako kdyby vyfotit. Naše paměť je vytvořena tak,aby si dokázala zapamatovat věci,které vidíme nebo slyšíme.."

Chápavě jsem přikývl a začal se soustředit na hodinu matematiky.