abaratis [vkook]

14. Kapitola

Najednou ho zastavil Jungkook? Chytil ho za ruku a protočil ji na jeho záda. Ostatní nějakou záhadnou silou odhodil a bělovláska chytil za vlasy.

,,Mine... Nech ho být,nebo poznáš,co všechno dokážu.." Řekl mu důrazně. Pustil bělovláska a odhodil ho pryč.

Ohlédl se ke mně a dřepl si. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě. Přikývl jsem a pořád z šoku zpracovával situaci.

,,Jeone? Co s ním chceš? Neříkej mi,že chceš další hračku do sbírky..." Řekl jeden ze skupinky. Jungkookův pohled najednou ztemněl. Podíval se na dotyčného,bleskově ho chytil pod krkem a přitiskl na strom.

,,Ještě jednou tohle řekneš a slibuju ti,že ti odříznu jazyk..." Chlapec rozklepaně přikývl a Jungkook ho tedy pustil. Doletěl ke mně a vzal mě do náručí.

Před odchodem se podíval na bělovláska a odletěl neznámo kam.

Musel jsem se ho pevně chytit,jelikož jsem měl pocit,že spadnu. Obmotal jsem se kolem něj jako koala a nehodlal se pustit.

Jungkook ladně přistál a řekl. ,,Jsme tu.." Odtáhl jsem se od jeho hrudi a spatřil chatku,kde mají být učitelé.

Vešel dovnitř a všichni zevnitř se na nás ohlédli. Namjoon se ohlédl jako poslední a když si všiml mě,vykulil oči.

Doběhl ke mně a Jungkook mě opatrně položil na zem. ,,Co se ti stalo? Jsi nějak zraněný?" Začal se vyptávat Joon,při kontrolování mé maličkosti.

,,Ne... Jsem v pohodě Joone." Odpověděl jsem mu a usmál se. Jungkook se chladně podíval na Joona a Joon udělal přesně to samé.

,,Ty jsi ho sem přivedl?" Zeptal se ho chladně Namjoon. Jungkook se sarkasticky uchechtl a odsekl. ,,A kdo myslíš,že ho před chvíli asi držel v náručí?!" Namjoon se zamračil a stoupl si naproti němu.

,,Přestaň semnou takhle mluvit!" Řekl mu důrazně. Jungkook se na něj vražedně podíval a už už chtěl něco říci... Avšak ho zastavil pan učitel Park. ,,Dost! Už tohle stačí. Pokaždé,co spolu mluvíte,se hádáte. Kdy už se přestanete chovat jako malé děti?!"

Jungkook naštvaně zavrčel a odfrkl si. ,,Nikdy, protože můj milovaný bratříček nedokáže snést myšlenku jen nad tím,že dýchám stejný vzduch!" Namjoon taky zavrčel,ale teď jsem ho přerušil já.

,,Dost... Nechci,aby jste se hádali. Vím,že nemám žádné právo vám tohle říci,ale konfliktem se nic nevyřeší..." Jungkook se na mě podíval a jeho oči,jako kdyby změkčili.

Povzdechl si a přišel ke mně. Vzal mě za ruku a začal táhnout pryč.

Venku mě zvedl do náručí a odletěl semnou k jeho chatce. Otevřel,spíše vykopl,dveře a vešel semnou dovnitř. Vypadalo to tady jako v noci. Všude byl nábytek do černé barvy,stěny byli černé ,dokonce i strop byl černý...

Jungkook rozsvítil světla a celá místnost se rozsvítila. Spatřil jsem hezký moderní gaučík,před ním stolek a za ním velkou manželskou postel.

,,Chtěl by jsi něco k pití?" Zeptal se mě a já jen zakroutil hlavou. Povzdechl si a přecejen došel k menší ledničce a vyndal nějaký džus.

Posadil jsem se na gauč a on si po přinášení džusu přisedl také.

,,Omlouvám se... Nechtěl jsem se před tebou hádat s mým bratrem." Řekl mi jemně a nalil džus do skleničky.

,,V pořádku... Každý nemá dokonalé vztahy se svými sourozenci." Řekl jsem mu rozumně a podíval se do jeho očí.

Jungkook si povzdechl a podíval se na mě také. ,,Chceš jít do své chatky,nebo tu být semnou?" Zamyslel jsem se. ,,V mé chatce pravděpodobně nikdo nebude...Takže tady s tebou." Pro efekt jsem se doširoka usmál.

Kook chápavě přikývl a položil skleničku s džusem přede mě.

,,Co by jsi chtěl dělat?" Zeptal se mě zkoumavě a já se na něj kouknul. ,,Hmm..." Zamyslel jsem se. ,,Co by jsi navrhoval?" Jungkook se na mě podíval a nadzvedl své levé obočí.

,,Tak,můžeme dělat hodně věcí..." Vydechl a podíval se na mou plachou tvář.