Taehyung × reader [Y/n]

~62~

Y/n pov.
Probudila jsem se někde kde jsem ani nečekala že bych se mohla probudit. Naposledy si pamatuju že jsem odešla od Taeho. Potom nic.

„Už se probouzí?" Řekl až moc povědomí hlas a to mě donutilo otevřít oči dokořán.

„Y/n? Haló" Mával mi někdo před obličejem, podívala jsem se na doktorku která mi začala hned všechno vysvětlovat. Tae začal trošku plašit. A já začala pobírat co se děje. Potom odešla a nechala mě tam s Taem samotnou.

„Y-y/n? Moc se omlouvám ja-" Obejmul mě a to jsem přesně potřebovala.

„Tae-"

„Všechno ti vysvětlím ale až bude správný čas" Odmlčel se.

„Neboj nebudeš čekat dlouho" Skončil a obětí zpevnil.

Nic jsem na to neříkala byla jsem ráda že tu je se mnou člověk kterého miluju. Chvilku jsme tak byly potom nám tam ale vlezli doktorky se snídaní.

„Pane Taehyungu chtěl jste mluvit včera z řidičem,teď máte možnost ho vidět,je na odchodu" Řekla doktorka a Tae se na mě omluvně podíval.

„Jen běž" Řekla jsem chápavým hlasem a pustila se do jídla. Snědla jsem menší polovinu myslela jsem že mám hlad ale opak byl nejspíš pravdou.

Tae pov.
Šel jsem tam kde mě doktorka vedla. Pohled se mi poskytl na staršího kluka. Mohl mít tak 20 nebo 23 roků byl celkem vysoký a měl hlavu jako kůň usmíval se nebo spíš se snažil usmívat.

„Hm dobrý den-" Promluvil jsem ale on mě přerušil.

„Promiňte já,nechtěl jsem ji srazit" Šlo vidět že se mu nahrnuli trošku slzy do očí.

„Pane přišel jsem vám poděkovat" Jeho výraz v obličeji se rychle změnil. Slzy smutku se proměnili v slzy štěstí.

„O-opravdu?" Řekl kapku šťastnějším hlasem a zvedl pohled.

„Ano,víte díky vám to přežila. Kdyby jste neřídil vy ale nějaký blázen tak je nejspíš po ní. Děkuju strašně moc že jste to ubrzdil" Řekl jsem děkovně a on se pousmál.

„Opravdu? Tak to děkuju" Usmál se jako slunce a pokračoval.

„Jsem Jeon Hoseok ale říkej mi Hobi" Řekl a podal mi ruku. Usmál jsem se a jeho ruku hned přijal.

„Kim Taehyung,můžeš mi říkat Tae" Usmál se a pokračoval.

„Ehm noo jinak mohly bychom si tykat totiž když si s někým vykám tak si přijdu starý" Zasmál se a já s ním.

„Určitě,taky to tak mám" Řekl jsem s pobaveným hlasem.

„No když už tady tak stojíme, nechtěl bys s tvojí, nejspíš holkou,zajít někdy na oběd, do restaurace, jako omluvu?" Zeptal se a já pozvání přijal.

„Tak jo,klidně"

Ještě jsme si chvilku povídali a pak se rozloučili. Byl to fakt hodný kluk. Už jen jeho povaha mě zaujala. Rozešel jsem se od Y/n k pokoji kde opět spala. Chudinka mojee musí se pořádně prospat. Já si mezitím sedl a začal jíst téměř studenou snídani.

Nová kapitola je tady☁️ snad se líbí, každopádně přibyl nám tu Hobi ☀️ ještě chybí náš NAMJOONIE který se v příštích kapitolách také objeví 😎💅

XOXO